Azure Stack: úvod do cloudu, který se zatoulal k vám do sklepa


Azure je velký cloud s fantastickým tempem vývoje, obrovskou flexibilitou a možnostmi, širokou plejádou služeb a je to ideální místo pro vaše IT potřeby. Přesto někdy jsou důvody proč provozovat něco lokálně. Pro moderní aplikace s lokálním nasazením je tu Azure Stack. Podmnožina Azure dostupná "ve vašem sklepě" a konzistentní s ovládáním Azure. Bezpečné a rychle nasaditelné řešení. Azure Stack je pro ty, kteří chtějí využívat Azure u sebe, ne pro ty, co si užívají budování cloudu. Máte rádi Azure, ale pro některé situace potřebujete běžet lokálně?
Podívejme se co je Azure Stack a kdy ho využít.

Cesta k Azure Stack

Nápad nabídnout kousek Azure do datového centra zákazníka nebo providera není nový. Něco takového chtěl Microsoft celou dobu, ale cesta k Azure Stack nebyla jednoduchá a firma se při ní hodně naučila. Myslím, že je dobré a poučné tento historický kontext vnímat – osvětluje to některá designová rozhodnutí Azure Stacku.

Pokus první: Azure ve vašem datovém centru (cirka 2011)

Pojďme významným zákazníkům nabídnout Azure tak, jak se to dělá v Microsoft datových centrech. Tato myšlenka pochází z roku 2011 a měla několik problémů. Tím největším bylo, že nejmenší jednotka nasazení (scale unit) v Azure je 800 fyzických serverů.  To už je panečku pořádná investice, na kterou je málo který zákazník připraven. Navíc operační model vyžadoval stejnou komplexitu a znalosti jako provoz Azure samotného. I když zákazník něco takového chtěl, bylo to tak komplikované, že se mu o to stejně Microsoft musel kompletně starat. Tento model sice pár zákazníků našel, ale úspěšný moc nebyl.

Pokus druhý: Azure-like Hyper-V ve vašem datovém centru s Azure Pack  (cirka 2013)

Dobře, nainstalovat skutečný Azure je nesmírně složité a nákladné, pojďme na to jinak. Jak zajistit nasazení v menší škále? Co použít metody klasického on-premises produktu, čili Hyper-V a System Center a nad to přidat vrstvu, která simuluje Azure? Takhle vznikl Azure Pack, rozšíření on-premises produktů. To byla o poznání úspěšnější varianta, ale rovněž přinesla úskalí. V okamžiku, kdy máte pod kapotou on-premises řešení, je dost obtížné zajistit konzistentní chování. V Azure je všechno softwarově definované – compute, storage i networking, ale tady máte klasičtější řešení, které vaši schopnost přinést Azure konzistenci značně limituje. Ten hlavní problém není udělat produkt, který připomíná podmnožinu Azure jako snapshot v čase, ale hlavně udržet krok s jeho vývojem. Azure se mění velmi rychle a inovuje fantastickým tempem. Výsledkem bylo, že rozdíl mezi Azure a Azure Pack se nejen nezmenšoval, ale ani nezůstával stejný. Právě naopak – neustále se zvětšoval, protože Azure přišel s novým portálem a API (Azure Resource Manager) a to už se do Azure Pack nikdy nedostalo.

Úspěšné řešení: Azure Stack  (2017)

Bylo tedy potřeba se vrátit k rýsovacímu prknu a to se staro v roce 2015 a v té době začaly také poprvé do tisku unikat zvěsti o Azure Stack. První snahy stále ještě stavěly na on-premises světě System Center a nad to se pokoušely dát vrstvu nového Azure (ARM). Brzy se ale přišlo na to, že oba negativní aspekty předchozích snah by se znova opakovaly. Podobně jako u prvního pokusu zde byla neuvěřitelná komplexita variant a celé to bylo neudržitelně složité a také minimální velikost instalace se blížila deseti fyzickým serverům, což byl overhead, který byl zkrátka moc – cílem bylo nabídnout Azure Stack už od 4 nodů. Podobně jako v případě Azure Pack tady bylo příliš mnoho „překladů“ mezi Azure a on-premises modelem a začalo být zřejmé, že by znovu nebylo možné udržet s vývojem Azure krok. Muselo se na to jinak.

... Pokračovat ve čtení na blogu Tomáše Kubiceho...

Comments (0)

Skip to main content