Co IT týden dal: Programátorka v akci – 1. část

Rok se s rokem, a ještě jedním rokem sešel, a já se vrátila (částečně) do práce. Můj mozek se po mateřské dovolené také pomalu začíná vracet k normálu. Ti z vás, kteří byli na mateřské nebo měli na mateřské manželku, dobře vědí, o čem mluvím.

V Microsoftu jsem se vrátila do mého oblíbeného DX oddělení (vývojáří, IT Pro). Jak se tak denně pohybuji mezi mými kolegy vývojáři a IT odborníky, začala jsem mít opět chuť na to prověřit své technické dovednosti. Někteří z vás si jiště budou pamatovat mé dřívější pokusy, o které jsem se občas dělila v Co IT týden dal, a vědí, že se pouštím na trochu tenký led. A jak mě to vůbec napadlo?

PONDĚLÍ:
Jednoho krásného dne (toto pondělí) mě nejmenovaný kolega obdaroval Raspberry Pi 2, nějakými kabely, image na SD kartě a historkou, jak jednoduché je doma tento malý počítač zapojit s televizí a děti si přes něj naprosto snadno mohou pouštět například pohádky z internetu.

Před akcí plná nadšení, úsměvů a fórků (Promiňte zhoršenou kvalitu. Fotografovi se samým vzrušením z přítomnosti tolika nadšených programátorek zřejmě roztřásla ruka )

Hned na začátku se ukázalo, že mé varovné sensory během mateřské přeci jen trochu zakrněly a jejich funkčnost není zatím plně obnovena. Kdyby tomu tak bylo, už samotná webovka, kterou jsem se pro tento účel jala zkoumat, by mě totiž musela varovat, že celý proces nebude tak jednoduchý. Ale tím to neskončilo. Mé smysly zklamaly ještě víc. Po shlédnutí této stránky mě dokonce napadlo, že bych mohla zkusit něco složitějšího než jen využití s televizí! Moc se mi líbil obrázek malého robůtka, který na mně jukal hned na úvodní obrazovce zmíněného webu. Okamžitě jsem cítila potřebu se o své nadšení a myšlenky s někým podělit. A koho kvalifikovanějšího bych si mohla vybrat než Štěpána Bechynského, známého to vývojáře. Ten, místo aby mě vrátil zpátky na zem, mi sdělil, že na robůtka potřebuji více hardwaru, který mi samozřejmě rád půjčí. Hned v úterý mi dovezl ještě takový malý monitůrek, že si ho mohu také vyzkoušet s Raspberry.

ÚTERÝ:
Pomalu jsem začala přemýšlet, jak celou věc doma provedu. Vzhledem ke složitosti naší domácí infrastruktury (někteří si možná pamatují na mou historku o tom, jak jsem vedoucího MS divize Servers a Tools přesvědčila, že domů potřebujeme Sharepoint…ale to je jiný příběh) bych se neodvážila cokoliv připojovat k naší televizi nebo PC monitorům. Zde přichází ke slovu Štěpánův mini monitůrek. Usoudila jsem, že připojením do internetu snad nic pokazit nemůžu a tudíž jsem si pro svůj pokus přecijen vybrala prostředí vlastního domova. V úterý večer jsem tedy začala nenápadně a tak, aby si toho manžel nevšiml, neboť by mi můj projekt jistě hned v zárodku zatrhnul, procházet barákem a snažila se ve zdi najít nějakou volnou ethernetovou zásuvku. Nervózní z toho, že bych mohla být přistižena, jsem se rozhodla hledání zásuvky ukončit a pokračovat v něm ve čtvrtek, až bude manžel v práci.

STŘEDA:
Tento den jsem neměla možnost ve svém projektu pokračovat, neb jsme měli naplánovanou cestu do Rakouska. A tak, abych se na svůj výkon aspoň mentálně ladila, jsem se cca 3 hodiny před cílem cesty manžela optala: „A v jakých jazycích, že jsi to na škole programoval?“ Téma vydrželo na celý zbytek cesty. Téměř ničemu z toho, co mi manžel vyprávěl, jsem nerozuměla, ale už samotné názvy a termíny, které létaly vzduchem, mě pozitivně ladily na čtvrtek, den D. Kdybych byla krapet více technicky orientovaný člověk, zřejmě bych rozuměla tomu, co je zvláštního na tom, že úspěšně naprogramoval v Assembleru 3D grafy bez použití jediné proměnné (z toho rozumím jen tomu, co je 3D graf), chápala bych výhody prefixových a postfixových jazyků, které se mi tak moc snažil objasnit, a asi bych se ho neptala, jestli Autolis („P“ na konci mi nějak uniklo) není divné jmého pro programovací jazyk. Řeč byla nadále ještě o Physxu a Prologue, zřejmě typičtí zástupci nějaké skupiny programovacích jazyků? Co mě ale nejvíce zaujalo bylo, že ani o jednom z programovacích jazyků, které zmínil, jsem u nás v MS nikdy neslyšela. Na tuto zvláštnost jsem raději nepoukázala. Co kdyby se náhodou ukázalo, že přecijen za těch několik mnoho let, co je ze školy, se už „jeho“ jazyky nepoužívají . (Tuto „záhadu“ si nechám objasnit od Štěpána, případně mi může vysvětlit někdo z vás v komentáři dole.)

Pokračování příště.

Přeji hezký víkend.

- Irena

P.S. Pokud by někoho zajímalo, jak se ty 3 grafy bez datového sektoru dají naprogramovat, mohu prozdradit v příštím CITD. Nebo pokud s tím máte také někdo zkušenost, můžete se o ni s námi podělit.