Co IT-týden dal: Vzpomínky na dovolenou podruhé


Kanty> Minule jsem skončil povídání ve chvíli, kdy jsme dorazili do cíle. Tím byla vesnice Slatine na ostrově Čiovo, který je s pevninou propojený mostem (velmi úzkým a velmi ucpaným) ve starobylém městečku Trogir.

Když jsme dojížděli do Trogiru a oznámili tuto skutečnost dětem, projevil se zhoubný motoristický vliv jejich matky. Mladší dcera si totiž název města upravila po svém a místo Trogir řekla Top Gear. A aby toho nebylo málo, zahlédla racky, ale místo aby řekla “racci”, řekla “radci”. Chorvatsko 2015Ve stavu vysílení se mi začalo honit hlavou, kdo je to ten Radek, podle kterého racky přejmenovala, a začal jsem mít obavy, zda to i tady nemá souvislost s manželkou. Rozhodl jsem se to vyřešit přímým dotazem a otázal jsem se dcery, jakého Radka zná. Čekal jsem odpověď ve stylu “Radek je přece strejda, který k nám jezdí na návštěvu, když jsi na služební cestě, a maminka je tak hodná, že ho u nás nechává přespat”, ale realita byla jako obvykle daleko prozaičtější, Radek je její spolužák. Každopádně jak Top Gear, tak radci zůstali v platnosti až do konce našeho pobytu a toto názvosloví používala celá skupina.

Ono s těmi přeřeknutími to vlastně pokračovalo celou dovolenou a poměrně často jsem si připomněl vtip, kdy se potkají dva známí, povídají si, jak se daří, a ten jeden se zmíní, že se rozvádí kvůli přeřeknutí. Když se ho známý ptá, o jaké přeřeknutí se jednalo, tak dotyčný odvětí, že takhle při snídani místo “Miláčku, byla bys tak hodná a podala mi cukr” řekl “Ty huso jedna hloupá, celý život jsi mi zkazila!”.

Tak třeba při návštěvě Trogiru jsme si dali kávu (dospělí) a zmrzlinu (děti) a jak jsme tam tak seděli, přišli dva noví hosté, mladí rozjaření pánové, kteří měli zjevně upito a chovali se, jako by jim patřil svět. Mluvili německy, pořvávali na celou kavárnu a jeden z nich následně začal balit servírku a ptal se jí, zda by si ho nechtěla vzít. Po záporné odpovědi začal vehementně vysvětlovat, že není z Německa, ale že je Rakušan. Protože jsem jediný, kdo rozumí německy, přetlumočil jsem tuto skutečnost manželce, která výtečníky rovněž sledovala. Bohužel moje poznámka, že dotyční jsou rakušáci, neunikla bystrému sluchu mladší dcery, která si to opět přebrala po svém a zeptala se, zda jsou ti pánové opravdu ropušáci. A v tu chvíli mi nezbylo než s ní souhlasit, protože se jednalo o opravdu dokonalý jednoslovný popis zmíněných pánů.

Protože jsme na dovolené byli začátkem září, děti byly omluvené ze školy. Aby jim to nebylo líto (samozřejmě je strašně mrzelo, že o školu přijdou), dostaly nálož domácích úkolů, které měly Chorvatsko 2015během dovolené zpracovat. Nebylo to úplně jednoduché a většinou jsme museli používat donucovací taktiku (když neuděláš jednu stránku matiky, nepůjdeme k moři), ale většinou to fungovalo vez většího vztekání. Ovšem jednou, když jsem s mladší dcerou zpracovával výpočetně náročnou úlohu (sčítání a odčítání do dvaceti) na terase apartmánu, zjistil jsem, že dcera místo soustředěného počítání neustále sleduje protější dům. Chápal bych, že kouká na moře, nebo třeba na radky, ale dům? Po pěti minutách marné snahy o spočítání pět plus sedm mi to nedalo a pozorněji jsem se na ten dům podíval. A pak mi to došlo, po domě totiž lozila ještěrka a byť se dovedně maskovala, bystrému zraku dcery neunikla. Čímž byl zdroj vyrušování odhalen a odhalíte ho i vy na obrázku, tedy pokud si ho zobrazíte v plné velikosti.

Ale dcera nebyla jediná, s kým jsem měl problémy, nevyhnuli jsme se ani manželské roztržce. Začalo to tím, že dcery na pláži sbíraly mušle. Na tom by nebylo nic až tak špatného, jenže ty mušle se potom musí vyvařit a následně je třeba odebrat vnitřní měkké tkáně. Většinou jsem tuto činnost prováděl pomocí vývrtky na víno, ale jedna mušle byla zvlášť odolná, takže jsem se nenápadně vyplížil do koupelny, vypůjčil si z manželčiných toaletních potřeb pinzetu, kterou manželka používá na vytrhávání obočí, a s tímto nástrojem zákrok úspěšně dokončil, pinzetu omyl a vrátil. Bohužel druhý den se situace opakovala a mladší dcera v přítomnosti manželky bezelstně pronesla:”Tati, tak si na to zase vem pinzetu, ne?”. Samozřejmě žena zavětřila a přišla otázka, které jsem se obával, a sice jakou pinzetu má dcera na mysli. A ani můj maskovací výkřik “Podívejte, támhle letí radek” dceři nezabránil v další bezelstné hlášce “přece tu pinzetu z tvého kufříku”. Řev manželky následně vyplašil radka, sousedy pod námi a i vrtulník, který nad námi přelétal, změnil trasu. Ale nakonec to dopadlo celkem dobře, odvrátil jsem hrozbu, že budu až do konce pobytu spát na terase nákupem desinfekčních prostředků a půlhodinovým čištěním pinzety.

Podobné problémy ale zjevně potkávají i jiné rodiny. Jeden den jsme věnovali výletu do národního parku Krka, kde jsou naprosto úžasné vodopády. Prošli jsme si okružní trasu a stálo to za to, tak nádhernou zeleň a takovou spoustu vody, která byla doslova všude (i pod nohama, když to nebyl vodopád, byla to mokřina), jsem už dlouho neviděl. Součástí okružní cesty byla i návštěva mlýnice coby starodávné památky. Byl to jakýsi miniaturní skanzen, kde byly naaranžovány figuríny v dobových kostýmech, stylizovaná kovářská dílna a další dobové rekvizity. Chorvatsko 2015Proto mě dost překvapilo, když jsem na rybníčku u mlýnice spatřil plavat kecku, která zjevně nepocházela z devatenáctého století (když zvětšíte obrázek, všimnete si jí taky). Přítomnost kecky se ovšem vzápětí vysvětlila, produsal okolo nás tatínek, v běhu zběsile nadávající na neschopnost svého syna (něco ve stylu že jen absolutní moula může kecku pěvně obutou na noze ztratit přímo nad vodou). Ale byť nadával, dotáhl celou akci do konce. Ještě v běhu sebral ze země větev, bravurním skokem překonal zábradlí, sešplhal po kamenné zdi a držíc se za vřes, natáhl se nad vodu a větví kecku zachytil. Byl to tak dokonalý kousek, že si tatínek vysloužil potlesk okolostojících turistů. Samozřejmě bych se zachoval stejně, jen si nejsem jistý, zda bych pak spolu s keckou neskončil ve vodě i já.

A protože už mě od psaní bolí ruka, další příhody z dovolené si nechám na příště:)

Pohodový víkend bez pádů nejen do vody přejí

– Kanty, Irena a KFL

Comments (0)

Skip to main content