Novinky v Hyper-V TP2–díl č. 3 – VM runtime memory resize


V tomto díle seriálu o novinkách v Hyper-V v TP2 se vrhneme na novinku VM runtime memory resize, která je velmi příjemným zpestřením pro mnoho Hyper-V adminů. Zajímá Vás, co ještě dalšího mohl Microsoft vymyslet, když už má fungující model statické a dynamické alokace paměti? Čtěte dál – budete příjemně překvapeni.

Doposud jste měli možnost nastavit u virtuální mašiny statickou nebo dynamickou alokaci paměti.

Při statické paměti jste určili velikost paměti, kterou pak VM měla k dispozici po celou dobu běhu. Na jednu stranu Vám to přinášelo výhodu předvídatelného výkonu, na stranu druhou jste však měli jasně stanovený limit a jeho překročení znamenalo snížení výkonu kvůli swapování uvnitř VM. Pokud tedy nároky VM na paměť s postupem času rostly, bylo nutné tuto VM vypnout, přenastavit jí paměť a poté zase spustit. To ovšem znamenalo výpadek služby.

S nástupem Windows Server 2008 R2 SP1 přišla dynamická alokace paměti a s tím spojené výhody – alokace paměti při startu a následné zohledňování potřeb virtuálních mašin za provozu bez jejich restartu. Nicméně existovala jistá omezení – mohlo se stát, že VM s dynamickou alokací paměti mohla zdivočet a ukousnout si více paměti na úkor ostatních. Také jste museli zohledňovat, že ne ve všech případech byla podpora dynamické paměti dodavatelem software povolena – typickým příkladem budiž Microsoft SQL a Exchange server.

VM runtime memory resize přináší to nej z obou světů statické a dynamické alokace paměti. Umožní Vám stanovit statické obsazení paměti, ale zároveň Vám umožní v případě potřeby za běhu virtuální mašiny velikost této alokované paměti změnit. Zjednodušeně řečeno – vyhnete se výpadku VM při nutnosti změny staticky alokované paměti.

Možná si říkáte, k čemu by Vám taková funkce mohla být. Existují dva hlavní scénáře, ale za jistých okolností tuto funkci můžete využít prakticky kdykoliv.

  1. Desktop user
    S příchodem Windows 8 přinesl Microsoft podporu pro Hyper-V na klientské systémy a umožnil tak uživatelům virtualizovat pro jejich potřeby téměř cokoliv. V novém Windows 10 tak budou moci uživatelé vytvářet VM pro potřeby testování či izolace aplikací od jejich hlavního systému a nebudou při tom muset řešit trable s dynamickou pamětí. Uživatelské počítače mají totiž většinou mnohem méně paměti a tak může být velmi užitečné přiřadit staticky určitou velikost a tu v případě potřeby jednoduše změnit
  2. VM hosting
    Hosteři virtuálních mašin si tuto funkci obzvlášť zamilují! Umožní jim nabízet určité velikosti VM mimo jiné s jasně danou statickou pamětí. Když pak bude chtít zákazník přejít na větší model VM, bude moci hoster provést změny bez výpadku VM. Ostatně s tím ruku v ruce jdou i další funkce, jako Storage a Network QoS, hot add/remove vNIC (o které si povíme příště) a hot add/remove storage na SCSI.

Jaké jsou tedy prerekvizity? Je nutné mít nastavenu statickou paměť – změnu z dynamické na statickou lze provést pouze, pokud je VM vypnuta. Následné změny velikosti statické RAM lze provádět už za chodu.

Co se týče kompatibility s operačnímy systémy uvnitř VM, tak v tuto chvíli je podpora pouze pro Windows 10 a Windows Server TP2. Uvidíme, zda-li se něco změní v následujících vydáních.

Pojďme se tedy podívat na ukázku práce s VM memory resize. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu audio záznamu – v době nahrávání jsem byl nachlazený.

 

To je k VM runtime memory resize vše. Příště se můžete těšit na “hot add/remove vNIC” – funkce která se bude hodit hosterům podobně jako VM runtime memory resize. Spousta dalšího nás ještě čeká! Pište mi prosím do komentářů Vaše případné dotazy a připomínky.

Kamil Roman, lektor Počítačové školy Gopas a.s.

Comments (1)

  1. Be3CH says:

    Teď už jen zbývá "hot add/remove" vCPU a bude to úplně super 😉

Skip to main content