Co IT-týden dal: Řidička
Kanty> Všem dychtivým čtenářům nepravidelného pátečního občasníku CITD se strašně moc omlouvám, že ta nepravidelnost a občasnost dosáhla dvouměsíčního výpadku. Spousta práce, jediný autor a v poslední době i určitá ztráta motivace (ale k té se během měsíce ještě dostaneme) způsobily tuto trestuhodnou nedbalost.
Někdy ovšem takové protahování a odkládání nemusí být na škodu, jako v dnešním případě. Už několik měsíců se s vámi totiž chci podělit o několik zajímavých historek a paradoxem je, že díky neustálému odkládání se příběh neustále rozšiřuje a košatí.
Pravidelní čtenáři TN blogu si zajisté vzpomenou, že loni v listopadu jsem informoval o důležité rodinné události, manželka se rozhodla udělat si na stará kolena řidičák (nepravidelným čtenářům doporučuji si nejprve pročíst listopadový článek, ve kterém jsem se věnoval cvičným jízdám). Doba pokročila a je načase ozřejmit, jak to celé dopadlo.
Abych vás ušetřil infarktového čekání na závěrečnou pointu, prozradím vám ji rovnou: dopadlo to dobře, ovšem sledovat cestu manželky k papírům bylo více než zajímavé. Kupříkladu jsem zjistil, že moje žena je teoretik génius. Ve vánočním období mi hodně připomínala KFL, který když ho nějaké téma (vlaky, zahrada, zbraně atd.) zaujalo, byl schopen se na tři dny ponořit do kyberprostoru, nasosat obrovské množství informací a následně se vynořit coby zasvěcený expert na danou problematiku.
Má žena je na tom podobně, akorát je hezčí. Například testovací otázky studovala tak dlouho a tak pečlivě, až je znala zpaměti a zkušební testy skládala takovou rychlostí, že jsem považoval za vhodné ji upozornit, že tohle by při skutečných zkouškách dělat neměla, neb si budou myslet, že podvádí. Kromě toho začala pročítat nejrůznější auto moto weby, rady začínajícím motoristům a nejrůznější diskuse. Dlužno dodat, že v té době jsem byl ještě považován za automobilového experta (dnes už tuto pozici nemám), takže jsem byl často dotazován na nejrůznější témata.
Užasl jsem, že existují rozsáhlé diskuse na téma “jak projíždět zatáčkou”. Do té doby jsem se řídil jednoduchou zásadou “zatoč volantem dle potřeby, nějak to dopadne”, a tak mě žena zaskočila dotazy typu jaká je optimální stopa projetí zatáčky, jaká je nejlepší nájezdová rychlost a podobně. Tím jsme se nějak prokousali, ale pak přišly složitější věci. Například smyk se dělí na nedotáčivý nebo přetáčivý, podle předního či zadního náhonu auta a i možnosti zvládání smyku jsou pak různé. Žena prostudovala nejrůznější scénáře, načež se mě dotázala, jak zvládám smyk já. Odvětil jsem, že smyk jsem měl naposledy na cvičném okruhu před osmi lety, tam to bylo schválně, a jinak jezdím tak, abych se do smyku vůbec nedostal. To ji na chvíli umlčelo, ovšem studium pokračovalo.
Jednoho dne například s vítězným výrazem ve tváři předvedla video, které podle jejího názoru ukazuje dokonalé řidiče, prohlásila to za svůj svatý grál a drobet kousavě se mě dotázala, zda bych se na takovou jízdu cítil. Po shlédnutí videa jsem konstatoval, že nikoliv, a že by to nezvládlo 99% řidičů. Ostatně posuďte sami a schválně napište pod článek do diskuse, jestli byste to dali (pokud by vám video nešlo přehrát, najdete ho tady):
A když přišla s otázkou, co je to meziplyn a zda by se ho měla naučit, to už jsem nevydýchal. Pravda, i zde nějaké zkušenosti mám, základní vojenská služba a role řidiče vétřiesky, u které to bez meziplynu nešlo, mi vytanuly na mysli. Ovšem ženě jsem příkrým hlasem sdělil, že meziplyn je něco, co ona opravdu nikdy potřebovat nebude a aby se konečně přestala věnovat kravinám a soustředila se na praktickou stránku věci, tedy jízdy v autoškole.
Ty už se totiž na rozdíl od teorie nastudovat nedají. A byť z mého pohledu procházela jízdami jako každý druhý nováček, žena sama (protože je šíleně sebekritická) z každé jízdy přicházela psychicky zničená, neb se ji nepovedlo perfektně zařadit, perfektně odbočit a podobně. Moje vysvětlování, že perfektní není nikdo, nezabralo.
Přišel nový rok a únorové datum zkoušky se neúprosně blížilo. Ale protože koukám, že článek už je poměrně dlouhý a já toho mám na srdci ještě hodně, rozhodl jsem se, že další pokračování se dozvíte až příští týden
Takže se těšte, tentokrát to určitě dopíšu.
Pohodový víkend přejí
- Kanty, Danča, Honza a Irča (t.č.z.z.m.d.)