Co IT-týden dal: Aprílové žertíky


Kanty> Jak jste si asi všimli, ve středu bylo prvního dubna neboli apríla, což je ten správný den na aprílové žertíky. I my na TechNet blogu jsme neodolali a vypustili jsme dokonce dva příspěvky (stěhování Microsoftu a MS-DOS na mobilu) nicméně o tom bych dneska psát nechtěl.

Dcerušky (zejména ta starší) se dostaly do věku, kdy už pojmu apríl rozumějí, a oproti minulým rokům, kdy vrcholem invence byl výkřik “Ve škole jsem dostala pětku!” pauza dvě vteřiny “Apríl!” poskočily o úroveň výš.

Náš sprchový kout v koupelně disponuje dvěma sprchami, jednou ruční a druhá je u stropu. Máme v rodině jasnou dohodu, že po skončení sprchování VŽDY přepínáme na ruční. Důvod je jednoduchý, po spuštění vody teče nějakou dobu studená, než doteče teplá z boileru. No a dceruška přepla na horní sprchu, aby si tatínek, až ráno vleze do sprchy, užil rychlého a hlavně studeného probuzení.

Plán to byl dobrý a musím uznat, že to bylo i vtipné, ale drobet se to zvrtlo. Do pasti se totiž chytla žena, která se neplánovaně šla osprchovat večer. Pikantní na tom bylo, že jí byla zima a do sprchy šla proto, aby se ohřála. Když jsem z koupelny uslyšel řev, myslel jsem, že se jí něco stalo. Vystartoval jsem do koupelny, kde jsem našel ženu rozžhavenou vztekem do běla (takže se nakonec přece jen zahřála).

Poté, co jsem v sobě zdusil zárodky smíchu, jsem se ženu snažil uklidnit. Neuspěl jsem úplně, ale aspoň se mi ji podařilo přepnout z módu “vytáhnu dceru z postele a zmaluju jí zadek” do módu rafinované pomsty. Chvíli jsme kuli pikle a nakonec jsme vymysleli příhodný zásah: vyndali jsme dceři baterie z bezdrátové klávesnice jejího počítače.

Na kýžený efekt jsme sice museli čekat až do dalšího dne, ale stálo to za to. Dcera spustila svou nejoblíbenější hru Minecraft a zjistila, že se nemůže pohybovat. Následovalo lamentování, hledání závady (neúspěšné), vztekání se a nakonec prozření, odkud vítr vane. Po nátlakové akci (neúspěšné) přišly prosby, omluvy a prosení na kolenou. Takže jsme vyměkli a baterky jí do klávesnice vrátili.

Dceruška se ovšem nevzdala a naplánovala protitah. Spojila se s mladší dcerou a před spaním nám do postelí umístili své oblíbené živočichy. Možná to znáte, v hračkářství se dá koupit vajíčko, to vrazíte do vody a během pár dní se z toho vylíhne živočich (v případě dcer krokodýl a kobra), jehož hlavním znakem je to, že je na omak slizký.

A opět si to vyžrala žena, byla v posteli o chloupek dřív než já, takže si užila slizu. Následovalo stejné kolečko, jako v případě sprchy: vztek, vymýšlení pomsty. Nebylo to složité. Ta slizká zvířátka mají totiž dcery dost rády, takže jsme je schovali a ráno, když se nás dcery ptaly, jsme jim předestřeli večerní příběh: do postele jsem první vlezl já, nahmatal jsem něco slizkého a protože jsem měl zhasnuto, neváhal jsem a onen sliz vyhodil střešním oknem ven.

V tu chvíli nastala sladká chvíle pomsty, protože dceruškám ztuhnul úsměv, vzaly si bundy a šly hledat slizáky na zahradu. Překvapivě je nenašly, takže jsem vyrukoval s tvrzením, že asi zapadli do okapu a poradil jsem jim, ať jdou prozkoumat odtokový kanál, zda tam slizouni nejsou spláchnutí. To starší dcera odmítla a na krku mi zůstala mladší, která neměla daleko k slzám.

Protože mám měkké srdce, mladší dceři jsem vrátil krokodýla a rovnou jsem ji využil pro další krok. Takže mladší šla za starší, oznámila jí, že do kanálu vlezla a krokodýla si vytáhla, že je tam i kobra, ale ať si pro ní dojde sama.

Takže starší nezaváhala a do kanálu opravdu vlezla. Čistě shodou náhod jsem byl u toho a ten pohled, kdy v kanálu nic nenašla, mi poskytl skutečnou satisfakci. Takže jsem dceři sdělil, že jsem se spletl a slizáky jsem vlastně nevyhodil, ale schoval. Dcera je skutečně po mamince, vražedný pohled, který po mně vrhla, byl naprosto stejný jako umí žena, když jí oznámím, že jedu na neplánovanou služební cestu.

A protože dcera je i stejně tvrdohlavá jako žena, nevzdala se. Podle aktuálních zpráv od tajného agenta s krycím jménem “mladší dcera” se vloupala do ložnice a schovala nabíječku. To nás ale nechalo klidnými, neb jde o nabíječku k discmanu, který už roky nepoužíváme. Nicméně nezahálíme a třeba taková výměna tapety na mobilním telefonu (místo fotky oblíbeného králíčka nápis Apríl!) stojí za zvážení.

A protože to vypadá, že ani jedna strana se nehodlá vzdát a vypadá to, že se bude ještě přitvrzovat, mám dojem, že i příští týden budu mít o čem psát. Držte mi palce, ať vyhraju

Pohodové velikonoce bez aprílových žertíků přejí

Kanty, Danča a Honza

Comments (0)

Skip to main content