SharePoint 2013 – Slipstreaming kumulačních balíčků a ShP13 instalačního media


SharePoint je možné aktuálně stáhnout z MSDN ve verzi 2013 SP1. Pokud potřebujete automaticky aplikovat některý z kumulativních updatů, je potřeba buď tento update dodatečně instalovat, nebo ho připojit rovnou k instalačnímu médiu a nechat tak instalátor, aby tento kumulativní update automaticky nainstaloval. Pokud stáhnete .iso soubor a připojíte ho, je možné zjistit pomocí powershellu, jaké kumulativní updaty je možné na tento instalátor aplikovat.

Nejprve se však ujistěte, že můžete spouštět powershellu příkazy. Otevřete powershellu konzoli jako administrátor a napište:

get-executionpolicy

image

Pokud máte nastavenou politiku spouštění powershellovýh comandletů jako Restricted, je potřeba povolit toto spouštění. To provedete následujícím powershell příkazem:

set-executionpolicy unrestricted

Následně můžete použít další powershell příkazy k tomu, abyste zjistili, jaké verze kumulativních update máte možnost stáhnout a nainstalovat – k tomu je možné použít řešení, které je na codeplexu prezentované jako AutoSPSourceBuilder. Toto řešení dokáže i celý slipstream automaticky připravit, nicméně rád bych ukázal a vysvětlil celý postup, který se může hodit minimálně v případě, kdy je potřeba zakomponovat jednotlivé Service Packy, kumulativní updaty a případně opravné hotfixy na tyto kumulativní updaty. Pokud tedy spustíte řešení AutoSPSourceBuilder pomocí powershellu (s připojeným médiem – instalace SharePoint Server 2013), dostanete nabídku jednotlivých aplikovatelných kumulativních updatů. S tímto seznamem můžete tedy naložit dvěma způsoby. Prvním je informativní – tj. vidíme, které updaty je možné aplikovat – zároveň tedy vidíme i ten poslední, který případně chceme aplikovat do instalačního média, nebo předposlední, pokud chceme přijít s jistým řešením a neinstalovat neověřenou aktualizaci.

Spuštěný skript je znázorněn na následujícím obrázku. Co vlastně dělá – nejprve ověří verzi instalačního média – tedy jaké servisní balíčky a případně jaké další aktualizace obsahuje. Následně se připojené médium zkopíruje do TEMP adresáře C:\SP. Uživatel zvolí, jakou verzi CU chce stáhnout. Tento kumulativní update se následně stáhne do stejné složky na disku C a jednotlivé soubory se extrahují (většinou se jedná o 2 soubory cab a jeden exe). Následně se provede nahrání těchto souborů do extrahovaného instalačního média (ShP Server), kde je „od výroby“ připravený adresář Updates. Celý adresář – nyní již upravený – se poté opět zabalí do iso souboru a je připravený k použití. Tím, že adresář update obsahuje nějaké soubory, bude automaticky instalačním průvodcem toto zohledněno a aktualizace budou při instalaci nainstalovány.

image

Vhodné je tedy říci, že tento postup je možné aplikovat bez použití PowerShellu. Stačí stáhnout instalační médium a následně zkopírovat jeho obsah do „nějakého“ adresáře, poté stáhnout kumulativní updaty a ty rozbalit do adresáře updates. Rozbalení jednotlivých souborů z kumulativního update provedete tak, že spustíte příkazovou řádku a napíšete:

officeserver2010sp1-kb2460045-x64-fullfile-en-us.exe /extract:.\SP2010\Updates

Zde v tomto případu je celé jméno souboru, které reprezentuje servisní balíček, který chcete vnořit do instalačního media a cesta za parametrem extract je cesta, kam se má tento balíček rozbalit. Jakmile se rozbalí, překopírujte ho do adresáře updates v překopírovaném instalačním médiu SharePoint 2013. Na závěr je důležité říci, že výhodou tohoto manuálního způsobu je především to, že do instalačního media takto můžete nakopírovat kumulativní update, servisní balíček i “language pack” najednou.

- Roman Nedzelský, redtoo s.r.o.

Comments (0)

Skip to main content