Co IT-Týden dal: Zubní, tanečky

Kanty> Tak jsem si po dlouhé době našel volnou chvilku a rozhodl se napravit, co jsem v letošním roce zanedbával, a napsat CITD. Z poslední doby mám v zásobě dvě příhody, o které bych se s vámi při pátku chtěl podělit.

Nejprve moje návštěva na zubním. Tato kauza už se táhne nějakou dobu. Ukázalo se, že mi odumřel zub a bude potřeba ho nahradit něčím umělým. Pan zubař mi předložil tři varianty materiálu včetně cen a nutno říct, že při pohledu na ta čísla jsem nabyl dojmu, že by mohl učit matematiku na vysoké škole. Nakonec, protože se cítím mladý a protože potřebuju, aby mi zub ideálně pár desítek let vydržel, jsem se rozhodl pro nějaký keramický kompozit. Následně mě zubař informoval, že si musím zajet do Berouna, kde sídlí zubní laboratoř a kde mi zoubek vyrobí přesně na míru.

V domluvený den jsem tedy odjel do laboratoře, kde mi velmi příjemná a trpělivá laborantka vyrobila nejprve vkusný otisk a následně ještě vkusnější zub. To ovšem pár dní trvalo, takže následovala další návštěva, kdy jsme zkoušeli, zda zub opravu sedí, dobrušovali, usazovali a podobně. Když byla celá práce hotová, paní laborantka vše zabalila do sáčku a začal sepisovat zprávu pro zubaře, který mi pak zub měl finálně nasadit a upevnit.

A tady nastal kámen úrazu. Laborantka se při psaní zprávy zarazila a začala si mumlat: “Hergot, píše se ‘zepředu’ nebo ‘ze předu’? Jak ono to jenom je? musím to napsat správně, aby si pan doktor nemyslel, že jsem hloupá!”. V tomto monologu pokračovala asi dvě minuty, načež zařvala na kolegyni: “Věrůůůůů, jak se píše zepředu?”. Věra přišla a začaly problém rozebírat ve dvou. Během následujících pěti minut to nevyřešily, propadly zoufalství, že je pan doktor bude považovat za hlupačky, a nebylo daleko k slzám. Pak se ovšem paní laborantka vzchopila a v návalu euforie zvolala: “Už to mám!. Nebueme psát ani “zepředu” ani “ze předu”, prostě mu napíšeme, že má labio nasazovat lingválně a je to!”

A jak jsem se do té chvíle s převahou zkušeného češtináře pod vousy usmíval, tak v ten moment mi spadla brada a byl jsem mimo mísu. Čímž bych se rád omluvil všem latiníkům, kteří tento blog čtou a které jsem pravděpodobně urazil mým chabým pokusem o napsání odborných termínů výše.

Celé to nakonec dobře dopadlo. Pan doktor zprávu pochopil, zub usadil a jako obvykle odvedl parádní práci, takže zase můžu kousat o sto šest.

Druhé překvapení mi připravila mladší dcera. Obě mé holky si občas rády zatrsají na Psy a jeho Gangnam Style. Pro ty z vás, kteří nesledují hudební scénu jde o toho maníka, který se svými dvěma miliardami shlédnutí donutil YouTube změnit počítadlo u videoklipů (holt 64bit platforma prostě vítězí i tady). Moje holky mu občas taky nějakou čárku přidají, když si Gangnam Style pustí.

No a jednou takhle trsaly, když v tom se ke mně přitočila mladší dcera a povídá: “Tati, ten pán je náš prezident?”. Drobet zaraženě jsem chtěl jednoduše odvětit, že ne, ale pak zahlodal červíček zvědavosti a rozhodl jsem se zjistit, odkud vítr vane pomocí otázky “Jak jsi na to přišla?”. Načež dcera bezelstně odvětila: “Když já pana prezidenta viděla včera ve zprávách a měl stejné oblečení a stejně vyvalené oči”. A než jsem stihl zareagovat, tak dodala: “A taky se stejně hýbe”, čímž mě definitivně odsoudila k několikaminutovému záchvatu smíchu.

Pohodový víkend bez odumřelých zubů a tancujících prezidentů přejí

Kanty, Danča a Honza