Co IT-týden dal: Autoškola

Kanty> Nacházím se ve stavu nemocných, a protože nejsem schopen prezentovat ani online mluvit, doháním doma resty. A protože žena se mnou nemluví, jsem nesmírně produktivní a mám čas i napsat po dlouhé době CITD.

Možná by v té souvislosti bylo dobré vysvětlit, proč vlastně se mnou žena nemluví. Na stará ne úplně mladá kolena se totiž rozhodla pustit se do autoškoly. Coby milující manžel, pravděpodobný otec obou dcer a nepochybný spoludlužník u hypotéky jsem ženě vyjádřil plnou podporu a byl jsem tak dobrý, že nezůstalo jenom u vyjádření. Začali jsme spolu biflovat testy a musím říct, že jsem poněkud zklamal. Byť mám naježděno přes milion kilometrů a za celou dobu jsem neměl vážnější nehodu, u některých testových otázek jsem prostě fakt nevěděl. Zřejmě to bylo dáno tím, že před dvaceti lety jsme určité otázky v autoškole vůbec neprobírali.

Následně jsme se ženou vybrali autoškolu, složili nekřesťanské výpalné a žena začala navštěvovat hodiny teorie. V té době už bylo jasné že to myslí vážně, a rovněž bylo jasné, že časem přejde od teorie k praxi. Abych zabránil nejhoršímu a uchránil obyvatelstvo před uragánem na silnicích, začal jsem přemýšlet, jak ženu začít učit základy řízení. Shodou šťastných náhod soused zrovna vyřazoval z provozu dvacet let staré auto a hodlal ho nechat sešrotovat. Slovo dalo slovo, panák dal panák a když se ukázalo, že auto má ještě půl roku platnou technickou, přešlo plynule k nám s novým určením testovacího vozu.

Vyhledali jsme vhodnou, relativně bezpečnou polní cestu a když se naskytla společná volná chvíle, já dovezl ženu i s autem na polňačku, tam jsme se vyměnili a žena vozila mě. Nebylo to úplně nejhorší, mé obavy poněkud opadly. Ke konci zkušební jízdy ženě rozjezdy nějak přestaly jít, ale jak se nakonec ukázalo, nešlo o chybu řidičky, ale instruktora. Neznaje dobře vůz jsem totiž nějak neodhadl polohu řadicí páky a nutil jsem ženu rozjíždět se na trojku. Že se nakonec rozjela, přičítám schopnostem instruktora, který byl schopen vysvětlit citlivou práci se spojkou.

Zhruba při čtvrté jízdě jsem usoudil, že žena je již zralá na ostrou zatáčku a instruoval jsem ji otočit se na poli zpátky. Tento manévr bohužel nevyšel, neb pole bylo po předchozích vytrvalých deštích podmáčené a zapadli jsme. Po několika pokusech ženiných a následně mých se ukázalo, že jsme zapadli opravdu kvalitně a bez pomoci se nevyhrabeme.

Naštěstí se poblíž nacházel pneuservis, ochotný majitel přispěchal se svým SUV a tlustým lanem a vytáhl nás během okamžiku.

Od té doby jsme si jízdy ještě několikrát zopakovali a začínám mít dojem, že moje žena za volantem bude v pohodě. Žena ovšem tento můj dojem nesdílí a jelikož se jí blíží termín první jízdy v autoškole, začíná být značně nervózní. Dokonce už dumá i nad závěrečnými zkouškami a jednou při obědě přišla s návrhem, že by mohla komisaře uplatit. Pamětliv díry do rozpočtu, kterou nám udělala samotná autoškola, jsem zapátral po možných levnějších řešeních a navrhl jsem ženě, že by se mohla s komisařem vyspat. U ženy se tento návrh nesetkal úplně s pochopením a protože má sebevědomí v záporných hodnotách, jala se mi vysvětlovat, že by jí instruktor jako úplatek určitě nechtěl, protože je neatraktivní, nemladá a tak dále. Neodolal jsem a suše navrhnul, že by mohla instruktorovi vyhrožovat, že se s ním vyspí, když jí zkoušku neuzná.

No, a od té doby máme tichou domácnost. Chápete to?

Pohodový víkend bez zapadnutých aut přejí

Kanty (t.č.n.), Danča a Honza