Richard modernizuje IT: Virtuální svět

Richard má za sebou náročné období (vinobraní, burčák, znáte to) a mohl se tedy věnovat dalším tématům, konkrétně virtuálním serverům. Základ infrastruktury je vybudován, posouváme se tedy do dalšího „levelu“ (prý se to tak dnes říká). Richard už dávno pochopil, že virtualizace vládne světu, i když žezlo už pomalu přebírá cloud (dodávám, že spíš rychle). Nicméně jsem Richarda ujistil, že celý koncept má připraven tak, že se nemusí ničeho obávat a vizi cloud OS bude schopen snadno naplnit (dlouze se na mě zadíval).

Správa a monitoring virtuálních serverů

Představte si, že přestože má Richard k dispozici virtualizační platformu, stále instaloval nové servery vždy od začátku z instalačních médií. Pravda, zde to možná vycházelo z určité neznalosti nebo neinformovanosti (šablony virtuálních serverů), nicméně toto jsem se Richardovi neodvážil interpretovat. Řekli jsme si, že tentokrát to uděláme pořádně a tak, jak to má být. Richard dodal: „Bo tak je to spravne, bo tak to ma byt (tak určitě).“

Richard má k dispozici centrální nástroj Virtual Machine Manager a nyní jsou pro všechny virtuální servery v knihovně připraveny odpovídající šablony. Šablona obsahuje kompletní nastavení hardware serverů, konfiguraci pro připojení do domény a mnoho dalších požadovaných nastavení. Zkoušíme instalaci nového virtuálního serveru a po několika minutách je nový server v doméně včetně všech požadovaných „fíčur“ (cool). Richard na mě opět dlouze kouká a se zaujetím popíjí burčák. Tváří se spokojeně, nicméně se mě nedaří identifikovat, zda je to díky VMM nebo burčáku (volím variantu A).

Obr: Konfigurace šablony VM

S Richardem jsme ale se správou prostředí mnohem dál. Nasadili jsme a nakonfigurovali monitoring System Center Operations Manager (SCOM), o kterém bude ještě v dalších dílech řeč. Provedli jsme integraci mezi nástrojem VMM a SCOM. Testujeme scénář, kdy z fyzického serveru vytahuji druhý napájecí kabel. Po chvilce SCOM signalizuje, že na serveru HVSRV02 došlo k výpadku napájení na záložním zdroji. Aniž bychom na cokoliv sahali, VMM přesouvá všechny virtuální servery za plného běhu na ostatní servery clusteru. Zasunuji kabel a vše se vrací do původního stavu. Vše automaticky a bez našeho zásahu. Dříve, než se na mě Richard dlouze zadívá, prohlásím: „Richarde, píše se rok 2014, monitoring neznamená ping.“

Pomocí tohoto moderního dohledového systému samozřejmě monitorujeme kompletní prostředí, včetně operačních systémů. Na novém Hyper-V clusteru už běží některé produkční servery. Diskutujeme s Richardem (jak jinak než o cloudu) a sledujeme monitoring. Najednou se objevuje výstraha o nedostatku paměti konkrétního virtuálního serveru. Nemusíme nikde dlouze hledat, dozvídáme se všechny podstatné informace. Pouštíme VMM a otevíráme vlastnosti uvedeného virtuálního serveru.

Obr: Konfigurace virtuální paměti serveru

Nízké hodnoty virtuální paměti měníme a potvrzujeme. VMM okamžitě mění konfiguraci virtuální paměti vybraného serveru. Za okamžik se také automaticky uzavírá výstraha v dohledovém systému SCOM. Richard usoudil, že toto je „mazec“ a zaslouží si to skleničku burčáku. Nic nenamítám.

Obr: Model „zdraví“ serveru v prostředí SCOM

Prostředí Hyper-V clusteru je plně funkční a kompletně monitorované. Na infrastruktuře už běží několik produkčních serverů a díky velmi snadné instalaci ze šablon se Richard rozhodl, že u mnoha serverů provede spíše čistou instalaci a migraci, než jejich upgrade. Windows Server 2003, který už je beztak bez podpory, velice rychle nahrazuje verzí 2012 R2.

Linux servery na virtualizační platformě Hyper-V

Když jsem přišel za Richardem další den, povídá: „No jo, ale já tu mám taky pár Linux serverů a co s tím?“ Odpovídám: „Richarde, proč šeptáš?“

V následujících několika hodinách jsem se pokusil Richarda zbavit (nad)přirozeného respektu vůči konkurenčním platformám a provedli jsme naprosto bez problémů instalaci Suse Linux serverů na nový Hyper-V cluster. Nejenže jsou tyto servery plně podporované pro provoz na Hyper-V, ale zároveň jsme na Linux serverech provedli stejný test s dynamickou pamětí jako u Windows Serveru.

Obr: Konfigurace paměti Linux serveru ve VMM

Hyper-V cluster tedy využívá dynamické přidělování paměti také u podporovaných Linux distribucí. Na linuxové servery jsme nainstalovali také agenta SCOM a monitoring tak probíhá na obou platformách stejně.

Obr: Práce s dynamickou pamětí v Linuxu

Po této zkušenosti napsal Richard do internetového fóra: „Linux na Hyper-V existuje, viděl jsem ho.“ (186 „lajků“) Téma jsme uzavřeli burčákem.

Práce se stávajícím VMware a konverze serverů na Hyper-V

Poslední záležitost, kterou bylo třeba vyřešit, byla migrace z platformy VMware. Potřebovali jsme dostat virtuální servery z clusteru VMware na nový cluster Hyper-V. Využili jsme k tomu samozřejmě nástroj Virtual Machine Manager, kterým jsme se připojili do vCenter. Připojením vCenter do VMM jsme získali kompletní informace a zdroje z prostředí VMware.

Obr: Spuštění migračního procesu

VMM poskytuje jednoduchý migrační nástroj, který nás celým procesem velice jednoduše provedl. Stačilo pouze zvolit virtuální servery a spustit průvodce, vybrat vhodné úložiště, virtuální síť a další detaily. Po dokončení průvodce jsme s úžasem sledovali celou migraci v úlohách VMM. Čas jsme si krátili diskuzí o Microsoft Azure (J).

Obr: Průběh migrace ve VMM

Po dokončení migrace začal Richard okamžitě něco počítat. Zeptal jsem se Richarda: „Ty snad počítáš ROI ne?“ Richard: „Ale kdepak, jenom se snažím spočítat, kolik vlastně touto migrací ušetřím za maintenance.“ Dlouze jsem se na Richarda zadíval.

Dříve než Richard dokončil myšlenky na téma, co všechno by se za uspořené peníze dalo pořídit, vstoupil do místnosti finanční ředitel.

Na zdraví!

Jan Matějka, MVP
www.mainstream.cz