Co IT-týden dal: teambuilding

Kanty> Minulý týden mělo naše DX oddělení (dříve jsme se jmenovali DPE, Developer and Plaform Evangelism, ale Microsoft hodně rád přejmenovává (to už jste si asi všimli), takže jsme DX, což znamená Developer eXperience. Je to sice kratší, ale zmizelo z toho slovo Platform, takže se teď coby jediný IT Pro orientovaný člověk cítím v týmu vývojářů méněcenný) teambuilding.

Strávili jsme tři dny mimo kancelář v prostředí nejmenovaného mlýna, přebudovaného na penzion s různými možnostmi vyžití. My jsme trávili první den pracovně, probíraly se taktiky, metriky, strategie, cloudy a další věci, které obvykle při takových příležitostech přijdou na přetřes. Ovšem večer pro nás byla připravena aktivita, kvůli které se teambuilding jmenuje teambuilding neboli stmelování kolektivu.

Bylo to celé o víně, ale abych ve vás nenastavil falešná očekávání: neopili jsme se pod obraz. V první fází jsme dostali vinětu, na které jsme pomocí několika slov měli popsat sebe sama jako osobnost. V druhém kole byly viněty rozvěšeny a ostatní hádali, kdo se pod kterou vinětou skrývá, no a ve třetím kole se viník přihlásil, popsal, proč napsal co napsal a jak se vidí. Taková teambuildingová klasika.

Druhá část večera byla zajímavější, neb pro nás byly připraveny dvě desítky archivních vín a naším úkolem bylo ochutnávat a hodnotit, což byla činnost veskrze příjemná. K dispozici jsme měli i velkou tabuli, na které byla jednotlivá vína popsána, a to včetně plného názvu, krajiny původu a dalších detailů. Rovněž jsme dostali hodnoticí papíry, kde jsme měli podle abecedy vína seřazená, abychom mohli hodnotit.

No a tady to celé začalo být zajímavé a začalo se projevovat, že jsme lidé od IT. Když pán, který měl celou akci na starosti, vysvětloval jak budeme hodnotit, nejmenovaný kolega se bezelstně zeptal: “A to máme hodnotit ta vína podle těch kódových názvů, které jsou uvedené na tabuli?”. Pána to drobet vyvedlo z rovnováhy, pojmenovat názvy vína “kódovým jménem” ho opravdu nenapadlo. Naštěstí ostatní účastníci, poté, co se dosyta vysmáli, přispěchali s vysvětlením, a začalo se ochutnávat.

Jeli jsme pěkně podle abecedy, hodnotili a zapisovali. Problém nastal u písmene I, kdy nejmenovaný kolega (pořád ten samý, měl zjevně slabší večer) začal řvát, že to není možné, že on už je u K a jak to, že my teprve u I, když pil pořád ve stejném tempu s námi. Záhada se brzy vysvětlila, kolegovi se nějak popletla abeceda a na papír si nadepsal H CH K I J L. Drobná korekce a mohlo se jet dál.

S přibývajícím počtem zkonzumovaných degustačních vzorků začal kolega filozofovat na téma, že ochutnávání po malých kalíšcích je k ničemu, a že by bylo lepší vzít půllitr, smíchat všechna vína dohromady a provést hromadný košt, ale tuto myšlenku jsme nakonec zavrhli a protože degustace skončila a začal volný program, rozhodli jsme si zahrát hru jménem Palermo.

V této hře všichni hráči “usnou” opřeni hlavami o stůl (tohle nám nedělalo problémy), organizátor hry následně tajně určí jednoho šerifa a dva vrahy (tihle tři o sobě navzájem vědí) a ostatní hráči pak hrají počestné občany. Princip hry spočívá v tom, že vrazi se během “spánku” ostatních domluví a zabijí počestného občana, následně město Palermo vstane a diskutuje se, kde je asi vrah a koho počestní občané popraví. Pokud občané stihnou vyhmátnout oba vrahy dřív, než vrazi pobíjí celé město, vyhrávají. Pokud ne, vyhrává likvidační komando.

Hra je to velmi zábavná, dohady o tom, kde je vrah na základě toho, co kdo řekl, jak to řekl, proč se ušklíbl a podobně bývají velmi výživné, to bychom ovšem s sebou nesměli mít nejmenovaného kolegu. Když se kolega po první noci zeptal “A kolik vás ctihodných občanů vlastně je?”, neměli ctihodní občané žádný problém identifikovat vraha a hra skončila poměrně brzy

A protože tím nejmenovaným kolegou jsem nebyl já, mohl jsem se bavit na jeho účet a mohu zodpovědně prohlásit, že teambuilding jsem si opravdu užil.

Pohodový víkend přejí

Kanty, Danča (t.č.n.d.) a Honza