Co IT-týden dal: Já a delfíní Windows XP

Kanty> Jsem tu s poslední částí seriálu zážitků z dovolené.

Zdravotní problémy ženy, které jsem popisoval v minulém povídání, se nelepšily, síly docházely, a tak nám nezbylo než pobyt zkrátit. Dalo to nějakého vyřizování a papírování, ale nakonec se podařilo sehnat místo v letadle, které letělo o čtyři dny dříve oproti původnímu plánu.

Což ovšem vyvolalo další problémy, poněvadž dcery měly k narozeninám (jedna opožděně, jedna předčasně) slíbeno plavání s delfíny a fakticky se na to těšily. Naštěstí i v tomto případě se zadařilo a tak jsme poslední den před nočním odletem obložili manželku na pokoji ledem, zásobili ji chlazenou vodou, k ruce přiložili telefon pro případ nouze a vydali se s dětmi k autu, které nás mělo odvézt k delfináriu.

Dle slov průvodkyně jsme tam měli být za chvilku, takže jsem se připravil na hodinovou cestu (oni tam totiž mají trochu jiné vnímání času a dochvilnost a přesnost znají akorát z bájí a pohádek). Že cesta trvá déle mě nepřekvapilo, ale dost mě zarazilo, že jsme místo cesty podél pobřeží zamířili přímo do pouště. Nejsem biolog, ale přece jen jsem měl takové mlhavé tušení, že delfíni mají být ve vodě a ne v písku. Po půlhodině cesty jsme sjeli z hlavní cesty a zamířili po zanedbané poušťačce (místní ekvivalent naší polňačky) k takové velké haciendě. Tady už jsem se začínal bát, že kromě nemocné manželky budou české úřady nuceny řešit únos manžela a dvou dětí.

Naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché. Hacienda ukrývala nádherný bazén, ve kterém skutečně plavali delfíni. Dcerušky byly v cuku letu v plavkách a následně už v doprovodu cvičitelů vlezly do bazénu, kde strávily pravděpodobně nejhezčích dvacet minut z celé dovolené. S delfíny si zaplavaly, zatančily a nakonec je i podrbaly na břiše. Já tam byl celou dobu coby pozorovatel (ani fotit jsem nesměl, ale o tom později), ale při téhle příležitosti mě nechali, ať si jednoho třísetkilového drobečka taky pohladím. Učinil jsem požadované a musím říct, že hladit delfína je podobný pocit, jako když si z nohy sundáváte promočené gumáky, akorát to bylo teplejší.

Ale co, dětem se to líbilo a tak když vylezly z bazénu a jeden z cvičitelů mi ukázal video, které během plavání zuřivě natáčel na překvapivě kvalitní kameru, byl jsem celkem nakloněn tomu pustit poslední zbytky kapesného za vypálení filmu na DVD. Cena, kterou mi sdělili a které byla ve stejné výši jako nejnovější hollywoodský trhák na BluRay disku, mě sice drobet zaskočila, ale souhlasil jsem, zejména proto, protože místní správce prozíravě video rovnou pustil holkám na televizi. No a když jsem viděl jejich nadšení, neměl jsem sílu smlouvat a souhlasil jsem. Maník si mě odvedl do pracovny (stůl vedle televize) a nahodil počítač.

Nebyl bych správným ajťákem, kdybych mu nenakukoval přes rameno, že. Rychlý pohled odhalil Windows XP (dlouho neaktualizovaná) a Nero pro vypalování. Nerouše jsem přešel celkem v klidu, ale ta XPčka mi nedala a přepnul jsem do módu evangelista.

Obšírně jsem se rozhovořil o ukončení rozšířené technické podpory pro tento systém, neopomněl jsem okomentovat zjevně nelegální systém, zmínil jsem výhody nových Windows 8.1, ideálně na novém hardwaru, možnosti vzdálené správy a publikování videa do cloudu.

Respektive takhle jsem si představoval, že to udělám, pak mi ovšem v mozku secvakla životní bezpečnostní pojistka. Rozhlédl jsem se po osmahlých, tvrdým životem ošlehaných tvářích místních cvičitelů (kteří díky neustálému plavání měli podstatně lepší kondičku než já, i když lepší fyzičku než já má skoro každý) a byť se usmívali a byli veskrze příjemní, ostražitá světýlka v jejich očích napovídala, že pohovor na téma nelegálního systému by jejich výraz mohl velmi lehce změnit.

Proto jsem se tedy rozhodl (samozřejmě v zájmu svých dětí, kdybych byl sám, tak bych za legální Windows bojoval do roztrhání těla), že evangelizaci platformy nechám na jindy, zaplatil požadovanou sumu, pak jsem uhádal slevu za fotografie, protože ty samozřejmě chtěli zaplatit zvlášť a následně už zbývalo jen přetrpět cestu zpátky do hotelu, kde holky mamince půl hodiny nadšeně vykládaly o celém zážitku (což ji v jejím stavu určitě potěšilo).

Zbytek naší cesty už byl nudný (cesta na letiště, let zpátky, cesta domů a rekonvalescence, na kterou padl zbytek naší dovolené) a nebudu vás jim zatěžovat. Faktem ale je, že tímto má série zážitků z dovolené končí, a v příštím CITD už se zas budu věnovat IT tématům (což ale není na škodu, mám připravenou opravdovou pikošku: Androidí virus na Windows Phone).

Krásný a pohodový víkend bez nelegálních Windows (nejen) XP přejí

- Kanty, Danča a Honza