Co IT-týden dal: Já a lékárna

Kanty> Jsem tu se čtvrtým pokračováním zážitků z dovolené.

Návštěva u doktora, kterou jsem popisoval minule, moc nepomohla. Manželka byla stále na odpis (původně jsem myslel, že ji vyměním aspoň za pět velbloudů, ale v tomhle stavu by to bylo tak za opelichanou kozu, takže jsem tuto ideu zavrhl), a teploty sice po kapačkách u doktora dočasně ustoupily do předem připravených pozic, ale jen proto, aby se v noci vzchopily, přešly do protiútoku a rozpálily mou ženu na teploty přesahující 41 stupňů.

Při jednom měření ženu výsledná naměřená hodnota tak vyděsila, že teploměr v koupelně upustila. to obvykle skleněným rtuťovým teploměrům nedělá dobře a ten náš nebyl výjimkou, rozprsknul se na spoustu kousků skla a stříbrných kuliček.

Abych tento problém napravil, vydal jsem se dopoledne do nedaleké lékárny. S hlavou plnou chmurných myšlenek jsem vstoupil dovnitř. Než jsem se stačil pořádně rozkoukat a něco říct, prodavač za pultem mě hbitě přeměřil pohledem a se spikleneckým pohledem se otázal: “Pán by si přál pravou místní viagru?”.

Během následujících pěti vteřin mi v rychlém sledu proběhlo hlavou několik myšlenek:

  • Myšlenka první: asi vypadám dobře, když na první pohled odhadl, že chci viagru, abych si mohl užít.
  • Myšlenka druhá: ba ne, to bude jinak. Vypadám hrozně, proto odhadl, že potřebuji viagru, abych se vůbec na něco zmohl.
  • Myšlenka třetí: hergot, zas tak špatně na tom přece na svůj věk nejsem.
  • Myšlenka čtvrtá: nebo jo?
  • Myšlenka pátá: co je kruci místní viagra? Jak se liší od normální? Má nějaké specifické účinky?
  • Myšlenka šestá: Jak se mám zachovat? Přejít to a požádat o teploměr?
  • Myšlenka sedmá: nebo se mám nafouknout jako páv a říct, že žádnou viagru nepotřebuji, neb si vystačím s vlastními silami?

Nicméně rozhodilo mě to natolik, že jsem zapomněl na manželku, poslední myšlenku uvedl do praxe, nafouknul se jako páv a vmetl prodavači do tváře, že problémy, které by viagra pomohla řešit, rozhodně netrpím. Prodavače to vůbec nevyvedlo z rovnováhy a prohlásil, že místní viagra nemusí jen pomáhat při problémech, ale pomůže prodloužit a zintenzivnit zážitky, na které se určitě během dovolené chystám.

Tady se mi paměť vrátila a vzpomněl jsem si, pro co jsem to vlastně přišel. Následně už jsem nevydržel a použil prodavače jako figurku na vykřičení mých nakumulovaných starostí. Zevrubně jsem ho seznámil se situací své manželky, vylíčil mu dosavadní průběh léčby a upozornil ho, že ač je žena rozpálená jako kamínka, přijít k ní s viagrou, asi mě prohodí dveřmi. Po chvíli mi došel dech a vrátil jsem se k myšlence číslo šest, tedy k žádosti o teploměr. Prodavač naštěstí z mé předchozí litanie pochopil, že viagru mi opravdu neprodá, a bez dalších obchodních návrhů mi prodal požadované a v poněkud napjaté atmosféře jsme se rozloučili.

A pokud vás zajímá, jak to s námi nakonec dopadlo, počkejte si na příští, finální díl

Příjemný víkend bez rozbitých teploměrů přejí

Kanty, KFL (t.n.) a Danča (č.v.)