Co IT-týden dal: Já a doktor

Kanty> Máme tu třetí pokračování mých zážitků z dovolené. Již v minulém dílu jsem naznačoval, že nám písečná bouře způsobovala zdravotní problémy, přičemž nejvíc to odnesla žena. Čtvrtý den se její zdravotní stav prudce zhoršil, a i mně, jinak zdravotnickému laikovi, bylo jasné, že teplota 41,7 rozhodně není nejzdravější.

Jelikož jsme se na cestu zodpovědně pojistili, zavolal jsem na asistenční službu, která mi po krátkém hovoru zajistila auto, jež nás mělo odvést na kliniku pro turisty, kde bude i česky hovořící člen personálu.

S tím autem se to úplně nepovedlo, protože čekalo před vjezdem do hotelového komplexu, což bylo zhruba kilometr od našeho obydlí a žena nebyla schopná ujít ani padesát metrů. No nic, poradili jsme si, sehnali místního taxikáře, ten nás dovezl k výjezdu a tam jsme přesedli do čekajícího vozu (potěšilo mě, že šlo o vůz české výroby). Během jízdy k lékaři jsem nabyl dojmu, že žena raději zemře, než by znovu jela běžným provozem, protože proti tomu, co tam prováděli řidiči na silnicích, jsou i naši nejbrutálnější silniční piráti a vybržďovači nevinná miminka. Ale zjevně to tam funguje, protože na kliniku jsme dojeli v pořádku.

Na recepci jsem vyplnil pojišťovací papíry a následovala prohlídka u doktora. Bohužel česky mluvící personál se nekonal, takže jsem se musel spolehnout na své znalosti angličtiny, které v oboru medicíny nejsou zrovna valné (přece jen ta IT angličtina má drobet jiné termíny). Naštěstí jsem měl v telefonu slovníček, kterým jsem si dost často vypomáhal, a občas jsem se jen tiše divil. Věděli jste například, že hlen se dá mimo jiné do angličtiny přeložit jako Smurf? A vzpomenete si, jak se v originále jmenují Šmoulové? Neopomněl jsem se o tuto novinu podělit s dětmi, neb mě nic nepotěší tak, jak jejich protáhlé obličejíky, když je něco rozhodí.

Každopádně překlad jsem nějak zvládl, následovalo vyšetření a nasazení kapaček. To samozřejmě nějakou dobu trvá, takže jsme se ženou byli na pokoji a snažili se nezávaznou konverzací rozehnat chmurnou náladu. Moc se to nedařilo a protože ženě bylo pořád stejně a nevykazovala ani náznak zlepšení, začínal jsem pochybovat o kvalitách místního lékařského sboru.

Mé pochyby nabyly na intenzitě, když do dveří strčil hlavu ošetřující doktor a tlumeným hlasem mě požádal: “Pane kolego, mohl byste prosím na chvilku na konzultaci?”. Myslel jsem, že mě klepne. Já, ajťák, se značnými znalostmi o fungování počítačů, avšak s velmi mlhavým povědomím o fungování lidského těla, mám dávat konzultaci s doktorem? Kde to proboha jsme? Co to mé ženě vlastně píchli? Jak se co nejrychleji dostaneme domů???

Jako v mrákotách jsem tedy následoval doktora, který mě dovedl k postarší paní s nepěknou vyrážkou v oblasti úst. Přemýšlel jsem, v jakém sledu vytrhnout manželce infuzi, drapnout děti a utéct z budovy tak, aby byla celá operace co nejrychlejší, ale doktor mě nehodlal pustit. Začínal jsem propadat panice, ale pak se naštěstí ukázalo, že paní je krajanka a neumí cizí jazyk, a celá konzultace spočívala v tom, že jsem tlumočil, jak užívat předepsané léky.

Drobet jsem se uklidnil, počkal, až manželce dokapou léky, a pak nás čekala další jízda hrůzy směr hotel, taxík v hotelovém komplexu a konečně hotelový pokoj, kde jsme vyčerpaně padli do postelí.

A jak to celé pokračovalo se dozvíte příště

Pohodový víkend bez horeček a kapaček přejí

- Kanty, KFL a Danča