Co IT-týden dal: triviální problém a RTFM

Kanty> Dnes bych se s vámi rád podělil o historku nejmenovaného kolegy, protože nic člověka nepotěší tak jako cizí neštěstí.

Jednou takhle dopoledne kolegovi zazvonil mobil a z následné konverzace jsme pochopili, že jde o kolegovu manželku. Původně mírný tón hlasu se postupně měnil na lehce nakvašený a začaly padat hlášky typu “To je triviální věc”, “jestli to jenom kape, tak pod to dej hrnec a neřeš to”, “není to urgentní, kvůli tomu vážně z práce nepojedu”, až po finální “nech to, jak to je, já to večer spravím!”, následované prudkým položením telefonu.

Během oběda se kolega rozpovídal: doma jim začal kapat radiátor a manželka, místo aby tento triviální problém vzala s rozvahou a nechala řešení na vládci domácnosti, začala šílet, dožadovat se objednání instalatéra a podobných věcí. Podle kolegova názoru naprosto zbytečný poprask kvůli pár kapkám vody, který bude vyřešen večer během pár minut.

Odpoledne pokročilo, přišel večer, já si u televize jako obvykle pročítal maily a mezi jinými tam byla i zpráva od zmíněného kolegy, která lapidárně konstatovala něco ve stylu “zítra nebudu v práci, čekám na instalatéra; domácí triviální problém se po mém zákroku změnil na problém netriviální” . Zpráva mě i další kolegy naplnila nadšeným očekáváním podrobností, které kolega vyjevil o dva dny později po návratu do práce.

Inkriminovaný večer prý spoléhal na zásadu “když to nejde silou, půjde to ještě větší silou”, což se v případě utahování radiátoru nevyplatilo a kapání se změnilo v solidní vodopád. Následovaly záchranné akce, vypouštění vody ze systému, vytírání a panické volání instalatérovi. Ten, protože je známý, se dostavil už druhý den. Při pohledu na silou opravovaný radiátor prohlásil, že tohle bude rozhodně těžší oprava, než je běžně, protože napravit utrhané závity není jen tak. Coby zručný odborník si poradil, ovšem neopomněl během opravy několikrát kolegovi vyčinit, že když už dělá do počítačů, tak se má držet počítačů a nezkoušet (tedy on použil jiné slovo než nezkoušet, ale to tady nemůžu napsat) se montovat do věcí, které nezná. On (tedy instalatér) si taky nepřeinstalovává počítač a tuto činnost nechává v případě potřeby na něm (na kolegovi).

Zajímavé na tom celém je, uzavřel povídání kolega, že v podstatě totožně se k celému incidentu vyjádřila i manželka, ovšem ještě poněkud ostřejšími slovy. Z čehož plyne pro kolegu (i pro nás ostatní) poučení. Místo přísloví “když to nejde silou, půjde to ještě větší silou” raději použijte “ševče, drž se svého kopyta”.

KFL> Zhruba před rokem jsem tu popisoval moje starosti s Windows Media Centerem. Ty se tehdy podařilo úspěšně vyřešit, leč co čert nechtěl, stroj si po 6 letech věrné služby postavil hlavu a začal vykazovat příznaky hardwarové poruchy. Když se měl zasleepovat (miluju tyhle české IT výrazy), vypnul se. Když pak bootoval, naskakoval do recovery režimu a pokud ho člověk donutil bootovat normálně, obvykle nedokončil sekvenci a restartoval se. Bylo jasné, že je v háji buďto deska, anebo zdroj, anebo cokoliv jiného. I rozhodl jsem se, že je potřeba situaci řešit.

Představa troubleshootingu hardwaru ve mně vyvolala panický stav, takže jsem zavolal o pomoc dávnému kolegovi, jehož největším hobby býval hardware, aby mi poradil, cože mám vlastně koupit v rámci výměny (desku, CPU, RAM a zdroj). Protože co si budeme povídat, když člověk otevře nabídku e-shopů s komponentami, je dost obtížné se v široké nabídce zorientovat. Zvlášť když jsem PC stavěl naposledy v roce 2001. Díky konzultaci jsem ale během 20 minut měl košík plný a těšil se na odpoledne.

Protože se znám, predikoval jsem průběh instalace asi takto. Ženě řeknu kolem večeře cosi ve smyslu "Neboj, to je za 2 hoďky hotový.", a zatímco ona půjde o půlnoci spát, já se budu rozčilovat nad otevřeným boxem tak, aby mě ráno našla spícího na hromadě rozmláceného hardwaru, přestříhaných kabelů a obecně známek mírného rozčilení :).

Odpoledne jsem si vyzvedl nákup a dorazil domů a jal se s prckem opravovat MCE. Vlastně rozebírat. Poctivě jsem si nafotil všechny kabely na desce a obecně vedení, protože ze zkušenosti vím, že nejsem schopen si to zapamatovat pořádně. Case jsme vyklidili, vyčistili, a začali instalovat novou desku a CPU. Potom paměťi a zdroj. A pak přišlo zapojení kabeláže do desky. Kde jsem narazil na problém. Velký, snad 24-pinový konektor napájení jsem našel a našel k němu odpovídající zásuvku na desce. Tamtéž jsem potom našel 8-pinovou zásuvku, ovšem žádný 8-pinový kabel. Rychlou kontrolou starého zdroje jsem zjistil, že ten ji měl. Zachvátila mě panika - mám špatný zdroj. Potom jsem si všiml, že namístou 8-pinu mám ve svazku kabelů dva 4-pinové konektory. Jenže - můžu to takhle zapojit?!

Poslal jsem tou dobou prcka spát, zvednul jsem telefon a volám kolegovi. Ten mě chvíli pobaveně poslouchá a následně děsí tím, že jsem koupil špatný zdroj. Ihned poté zmiňuje ty dva 4-pinové kontekory, ale není si zcela jistý, a povídá: "Hele, a koukal ses do manuálu od desky? Tam máš vyznačený, kde je napájení a kde země, a tudíž jestli tam ty dva čtyřpiny můžeš dát." Otázka mě zarazila - za koho mě má, abych četl manuál?! :) Jeho otevření však bylo příjemným překvapením, protože tam bylo popsáno opravdu všechno - každý konektor na desce. Takže jsem se díky tomu mimo jiné dozvěděl, že můj 1394 přední slot nemám kam zapojit (ne že bych ho za těch 5 uplynulých let použil). Pak bylo vše otázkou několika málo okamžiků.

Práce radostně pokračovala, hodiny ukazovaly jen 22:05, když jsem přišel na to, že zdroj nemá dostatek napájecích SATA kabelů a já nemám redukce na klasický kolík. Problém! S výměnou jsem totiž přistoupil k celkovému vylepšení systému, a zakoupil 2 SDDčka do RAIDu pro operační systém, aby MCE běhalo rychle a potichu (fakt, že na nahrávání mám 2x 1TB WD disky v RAIDu, které jsou poměrně hlučné, jsem taktně ignoroval :). Takhle jsem mohl zapojit pouze SSD, ale už ne DVD-ROMku ani datový RAID. Pomoc!

Naštěstí jsem si vzpomněl, že právě před rokem jsem zakoupil redukce a tudíž někde musí být. Následujících 10 minut jsem se taktně snažil nerozčílit manželku, když jsem téměř nehlučně (čti s kraválem jako blázen) prohledával skříň v chodbě u dětských pokojů. Když se přišla zeptat, zda jsem se nezbláznil, budit v půl jedenácté děti randálem, za který by se nemusela stydět tramvaj, která zrovna nabourala do železářství, akorát jsem nahmátl ten správný balíček a vítězoslavně vytáhl redukci.

Dál už to šlo rychle, byť redukce pomohla jen zčásti. Povedlo se mi nastavit alespoň oba RAID mirrory pro všechny 4 disky, potom jsem přepojil kabely tak, aby chodila DVD mechanika, a mohl jsem nainstalovat OS. Díky SSD to trvalo cca 10 minut. Pak už jen aktualizace, ovladače a další příslušenství. Mohl jsem jít spát. Předtím jsem ještě psal kolegovi a děkoval mu za pomoc, hlavně s tím hintem na manuál. Odpovědí mi bylo lakonické: "NZ. Hele, a zkratku RTFM znas? :)"

Poznámka: MCE jsem dodělal následující den poté, co mi dorazila nová DVB-S2 karta. Funguje, je tiché a rychlé. Mám radost :).

Pohodový víkend bez kapajících radiátorů a jiných pohrom přejí,
- Kanty, KFL a Danča