Co IT-týden dal: Kanylové, jogurty

Kanty> Jeden z dárků, které starší dcera objevila pod stromečkem, byla i pravěká laboratoř. Jde v podstatě o plastový výlisek zpodobňující sopku, vegetaci a jezero. Dají se s tím dělat různé věci. Například výbuch sopky lze vyvolat pomocí kombinace barviva, jedlé sody a vody. V části vegetace jsme použili přiložený sáček s rašelinou, zalili vodou, zasadili semínka (rovněž přiložená, sáček číslo dvě) a za týden tam opravdu vyrostly malé zelené rostlinky.

Co jsem ovšem nepobral, bylo jezírko, o kterém návod tvrdil, že si v něm můžeme vypěstovat živé pravěké tvory, konkrétně jejich napodobeninu jménem listonohové. Jelikož vajíčka byla údajně součástí humusu v sáčku číslo tři, a krabice určitě dost dlouho ležela ve skladech a na prodejně, dost jsem pochyboval, že by z toho mohlo opravdu něco živého vylézt. Nicméně dcera úpěnlivě prosila, takže jsem zakoupil destilovanou vodu, jezírko dle návodu zprovoznil a nasypal do něj obsah sáčku.

Neuvěřitelné se stalo, během několik dnů jsme zaznamenali pohyb malých teček, které postupem času vyrostly v cca čtyři centimetry dlouhé, odpudivé potvory. Tedy odpudivé pro manželku, dcera je nadšená. Nakonec se nám vyklubaly tři exempláře, které se měly čile k světu (pak přišel na řadu sáček číslo čtyři, krmivo pro listonohy). Návod rovněž popisoval, jak každé tři dny pomocí injekční stříkačky (přiložena) odsát kal ze dna nádrže a dolít čistou vodu. To jsme poctivě dělali, ovšem nakonec se nám stejně nepovedlo zabránit tomu, aby se na dně neuchytily zelené řasy. Listonohům to nevadilo, ale dcera byla smutná, protože to kazilo hezký dojem. Připomněl jsem si, co děláme, když se nám řasy rozmnoží v akváriu s rybičkami. Prostě jim dáváme míň jíst a ony se pak pustí i do řas a zlikvidují je. I řekl jsem dceři, že uděláme to samé, a ranní krmení (které návod důrazně doporučoval) jednou vypustíme.

Výsledek se dostavil, ovšem drobet jinačí, než jsme čekali: večer jsme zjistili, že místo tří listonohů už máme jen dva. A protože evoluce asi nebyla tak rychlá, že by třetímu narostla křídla a odletěl, přiklonil jsem se k návodu. Ten totiž říkal, že listonohové v případě nedostatku potravy přepínají na kanibalismus. Sdělil jsem starší dceři, že má kanibaly, ta to pozorně vyslechla, vzala to statečně, ale bojím se, že mi to ještě nějakou chvíli neodpustí.

Vrchol tomu ovšem dala dcera mladší, která rovněž pozorně poslouchala, jak vykládám, co je to kanibalismus. Vítězně pak odběhla do kuchyně a oznámila ženě, že ti listonohové jsou pěkní kanylové.

Daniela> V úterý, při odchodu z práce, jsem si cestou do garáže přečetla mail od našeho kolegy Mirka, který nás varoval před policejní akcí v Praze, zaměřenou na rychlost. Jela jsem tudíž podle předpisů (dle některých kolegů jako s hnojem), a hned na první čtyřicítce na Jeremenkově ulici mě auto za mnou problikávalo. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Za pár minut, na nábřeží, na mne někdo troubil, a tak jsem si říkala, „Jo, holt nevíte o té policejní akci...“.

No a pak, před tunelem mrazovka, mě řidič z auta ve vedlejším pruhu protroubil a naznačoval, že mám něco na střeše...  

A sakra! Jogurty od Karla.. A byly pořád na střeše

Pohodový víkend bez jogurtů na střeše a jiných nepříjemností přejí

Kanty, Daniela a KFL (t.č.n.d.)