Co IT-týden dal: něco tu klepe

Kanty> Tak mi to zase jednou dětičky pořádně nandaly:

Zhruba od úterka jsem při jízdě autem zaznamenal zvuky, které se od běžných hluků a ruchů lišily. Asi to všichni znáte, běžně slyšíte zvuk motoru (takové to “brum, brum”, někdy “vrrrr”, občas i “hhhhnnnnnn”), sem tam nějaké to pískání brzd, případně rachocení ulamovaných zubů koleček převodovky. Ale tohle bylo něco jiného, při rozjezdu jsem slyšel jakési klepání. Něco jako když o sebe tlučou kuličky v ložisku, navíc to bylo provázeno jakoby zašustěním. Posléze jsem stejný zvuk zaznamenal i při brždění a začal jsem propadat panice. V autech se takřka vůbec nevyznám, takže mě napadaly věci typu brzdy (ale to nesedělo na rozjíždění, aspoň tolik vím, že při tomto manévru se mačká plyn a ne brzda), případně plyn (taky nesedí, opačný případ předchozí závorky), pak mě začalo napadat, jestli se mi třeba nebortí hlavní ložisko u předního kola (je tam něco takového jako hlavní ložisko? Snad ano, nějak se to přece točit musí, ne?), protože zvuky se ozývaly zepředu zprava.

No nic, dojel jsem do práce, zaparkoval, a následně v přívalu mailů na celou věc zapomněl. Při cestě domů se opakoval ranní scénář (zvuky, panika, domýšlení příčiny) a když se zvuk ozval i při zaparkování před domem, rozhodl jsem se pro podrobnější průzkum. Otevřel jsem víko motoru, konstatoval, že tam fakt nepoznám vůbec nic, a bedlivě jsem naslouchal, zda zvuk neuslyším. Neuslyšel (pravděpodobně proto, že jsem se nerozjížděl ani nezastavoval). Průzkum jsem tedy vzdal a s obavami očekával další den.

Ráno se situace opakovala a při odpolední jízdě domů, doprovázené klepáním a šustěním, jsem se rozhodl, že další den dám auto našim správcům vozového parku, aby ho nechali proklepnout. Od mezinárodní ostudy, kterou by tento krok způsobil, mě zachránila (jak jinak) žena. Cestou na nákup, při prvním rozjezdu se zaposlouchala a povídá “něco tu klepe”. Křečovitě jsem sevřel volant, odvětil, že to vím, a že pátrám po příčině. Načež žena sáhla do přihrádky ve dveřích a vytáhla odtud igelitový sáček s hracími kuličkami, který dostaly dcery při pondělní návštěvě doktorky jako odměnu za statečnost.

Ženě jsem slušně poděkoval, dětem neslušně vynadal a příště, až budu slyšet v autě podezřelé zvuky, nejprve prověřím obsah všech přihrádek. Člověk se holt pořád učí.

Poznámka nakonec od Ireny: stále ještě běží

Příjemný prázdninový víkend bez porouchaných aut přejí

Kanty (t.č.v.k.), KFL (t.č.n.s.c.) a Irena (t.č.v.p.n.m.d.)