Co IT-týden dal: Už se poprali!

Kanty> Jsem tu s dalším pokračováním králičí story. Pravidelní čtenáři si vzpomenou na můj příspěvek o pořízení zakrslých králíčků, stejně jako na volné pokračování, ve kterém se zjistilo, že nemáme samičky, ale samečky.

Ono se to nezdá, ale mí dva kluky je oproti dvěma holkám dost rozdíl. Zatímco králičí dámy se většinou celkem bez problémů snesou, u samců to platí pouze na začátku, kdy jsou to v podstatě ještě hravá, roztomilá mláďata. Později přichází ke slovu pudy a boj o místo ve smečce (vlastně ani nevím, jestli víc králíků pohromadě je smečka, nebo se to nazývá nějakým odborným termínem… zkrátka když jich je víc po kupě).

Žena, vyzbrojená internetovými poradnami a diskusemi vyčetla, že králík zhruba v šestém měsíci přichází do puberty (věřili byste, že i králíci mají pubertu???). Od té chvíle dál prý není radno kombinovat dva samečky, protože se porvou. Jediným řešením je pak kastrace, která eliminuje pudy a z králíčka se stává opět tolerantní člen houfu.

Asi uhodnete, co následovalo. Po krátkém, ale intenzivním nátlaku jsem byl donucen zavolat na veterinu a zjistit podrobnosti. Veterinář mě po telefonu instruoval (ano, opravdu se začnou rvát, a může to skončit až smrtí slabšího jedince. Ha ha, na to mu tak skočím), sdělil mi cenu (nepotěšila) a pak jsme diskutovali, kdy lze kastraci provést. Ono totiž s provedením zákroku se musí počkat, až se sameček dostane do puberty, dřív to udělat nelze. Na mou otázku, jak poznám, že je králík v pubertě, veterinář lakonicky odvětil: “počkejte, až se poprvé poperou, pak je od sebe oddělte a přivezte je”.

Rada je to sice krásná, ovšem v našem případě se vymstila. Vychytralí králíci si to totiž poprvé rozdali v noci, kdy jsme neslyšeli dupání a jekot. Při ranní kontrole se nám tak naskytl poměrně hrůzostrašný pohled: jeden králík vítězně hopsající, z druhého chlupy po celé kleci a hromádka neštěstí schoulená pokorně v rohu. Odpoledne, při podrobnějším prozkoumání hromádky se ukázalo, že má hlubokou tržnou ránu na hlavě, vedoucí od očního koutku až k čumáku.

Následovala obvyklá sekvence: brečící děti, hysterická manželka, naštvaný manžel (chtěl jsem jít sekat zahradu). Místo sekání jsme promptně vyrazili na veterinu, kde králík po vyčištění rány vypadal, že má vedle oka místo na dvě oči další. Vážně nechápu, jak mu to ten druhý mohl udělat, jsa vyzbrojen pouze drápky a zuby. No, zjevně to stačilo, rána šla až na kost a nezbylo, než králíka podrobit operaci.

Ještě v noci jsem si ho jel vyzvednout. Je doma, dostal vlastní klec, na krku má límec a je na mě naštvaný, protože jsem to byl já, kdo ho při prvotním vyšetření držel, a byl jsem to já, kdo ho vezl tam i zpět. A takhle je to v životě se vším: ať děláte to nejlepší, co můžete, vděku se stejně nedočkáteVeselý obličej

 

KFL > Já budu tentokrát stručný. Jestlipak víte, kdo je matkou jelena? A odpovězte do komentářů bez použití vyhledavače!

Tuhle totiž přišel kolega Juřek a vyprávěl, jak jeho ratolest psala jakýsi test ve škole (prvouka), a návdavkem přidal pár otázek pro ilustraci. Během této diskuze vyplynula na povrch spousta věcí, kupříkladu to, že někteří z nás (třeba já) by minimálně na dvě otázky nevěděli odpověď. Strhla se kolem toho poměrně vtipná diskuze, jejíž větší část se nedá na tomto místě reprodukovat. Jednak z důvodu, že bych prozradil odpověď na otázku výše a také proto, že co přijde vtipné nám, nemusí připadat vtipné ostatním čtenářům :). Asi tak.

Krásný víkend bez roztrženého nosu a hledání matek přejí,
- Kanty, KFL a Irena (t.č.n.d.)