Co IT-týden dal: hokej, bojler

Kanty> Dnes začíná mistrovství světa, které se fanouškům hokeje v příštích dvou týdnech postará o odpolední a večerní program. Když jsem býval mladší, poctivě jsem si vedl tabulky jednotlivých skupin,  zapisoval výsledky zápasů a počítal body. Obvykle jsem někde udělal chybu a byl jsem pak zklamán, když teletext hlásil jiné výsledky, než jsem měl já. S nástupem internetu jsem výsledky kontroloval na webových stránkách a postupně jsem začal znechuceně zjišťovat, že mě nebaví vést si vlastní tabulky, když to profíci dělají lépe, rychleji a včetně (někdy) zasvěcených komentářů. Poslední hřebíček do rakve vlastnoručně vedených tabulek přinesl loni Windows Phone, konkrétněji aplikace, stvořená přímo pro sledování hokejového dění, kde jsem měl kromě tabulek a všech věcí okolo i soupisky hráčů a podobné věci.

Velmi mě potěšilo, že stejná aplikace je k dispozici i pro rok 2013, včetně nadcházejícího šampionátu. Pokud disponujete Windows Phonem a fandíte hokeji, stáhněte si zdarma aplikaci 2013 IIHF a máte vystaráno.

Teď bych ještě rád objasnil mou novou přezdívku “bojler”, o které se v minulém CITD zmínil Karel. Stalo se to před čtrnácti dny. V pondělí jsem spolu s ostatními kolegy měl odjet na dvoudenní teambuilding. V rámci přípravy jsem zajistil nakládaný hermelín (který spolu s pochutinami od ostatních kolegů měl tvořit základ kulinářských požitků na akci) a poměrně velmi jsem se těšil. Bohužel mi nebylo dopřáno. V neděli odpoledne jsem z dětmi na zahradě, když v tom z kotelny slyším divné zvuky. Jednak náš plynový kotel se neustále spínal a vypínal, druhak mi připadalo, že slyším zurčet vodu. Pamětliv událostí z vánočních prázdnin jsem nelenil a vlétl do kotelny, kde vodopád z kotle pomalu tvořil jezírko. Kotel jsem odborně vypnul vytažením ze zásuvky, pozavíral všechny ventily, které jsem měl po ruce, a volal opraváře. Jedná se o spolehlivého řemeslníka, domluvili jsme se hned na pondělí ráno s tím, že by to mělo zabrat jen pár hodin. To jsem byl ochoten překousnout, holt ráno strávím s opravářem v kotelně, a pak vyrazím rovnou na teambuilding.

Přišlo pondělí a s ním i opravář. Prasklý ventil odhalil poměrně rychle, ovšem větší čas zabralo hledání příčiny toho, proč to vlastně prasklo. Uběhla hodina, pak druhá a třetí, a krátce po poledni se opravář vynořil z útrob kotle se zlověstným úsměvem na tváři a konstatováním, že má dvě zprávy: dobrou a špatnou. V neblahé předtuše jsem si nejprve nechal sdělit tu dobrou, a sice že kotel jede a topení funguje. Pak ovšem přišla ta špatná: bojler, který je ke kotli připojen a zajišťuje teplou vodu, prorezl a bude potřeba jej vyměnit, což bude čítat pěticifernou sumu. Poté, co mě manželka vzkřísila, jsme s opravářem začali shánět bojler po všech možných a nemožných skladech a provozovnách, a nakonec se nám v jedné provozovně podařilo domluvit, že si v úterý můžeme přijet bojler vyzvednout a opravář ho ve středu namontuje.

V té době už bylo kolem páté odpoledne a po zvážení duševního rozpoložení, ve kterém jsem se nacházel, jsem cestu na teambuilding vzdal. Pozitivní zpráva je, že hermelíny nepřišly nazmar, snědli jsme je v úterý v kanceláří (a ozvláštnili toto jinak velmi dobře klimatizací odvětrané místo nezaměnitelným odérem zrajícího sýra, nakládaného v nálevu s cibulí a dalšími ingrediencemi).

Přišla středa, z bankomatu jsem vybral poslední zbytky z kreditní karty a čekal jsem na příjezd opraváře a bojleru. Přijeli oba, opravář značně rozladěn. V prodejně mu bojler nechtěli prodat, protože tento typ se prodává pouze v kombinaci s kotlem. Při představě, že bych kvůli nějakému nařízení musel připlácet dalších několik desítek tisíc za něco, co nepotřebuju, jsem šel znovu do kolen. Dokonce jsem si i vzpomněl, že jeden z sousedů něco takového před pár lety zmiňoval. Stejná situace, špatný bojler, ovšem soused tehdy rezignoval a koupil celou soustavu komplet nově.Naštěstí opravář je skutečně profík. Nevím (a ani snad vědět nechci) jak, ale ukecal je a dali mu bojler samostatně, dokonce naprosto stejný výrobní model, jako ten můj. To mělo výhodu, že stačilo odpojit starý bojler, připojit nový a nebylo nutné předělávat vývody trubek. Tedy to jsme si aspoň mysleli.

Po dvou hodinách práce byl bojler vyměněn, opravář slavnostně zapojil kotel a po pár minutách zadumaného koukání a naslouchání soustavě trubek konstatoval, že je něco špatně. Kotel zastavil a asi patnáct minut zkoušel vše možné i nemožné. Nakonec pohledem na původní bojler zjistil příčinu: nějaký opravdu chytrý člověk (kterému bych velmi rád poděkoval osobně) při výrobním procesu rozhodl, že od teď budou mít bojlery přehozené vývody pro teplou a studenou vodu. Takže vývody sice na trubky pasovaly, ale studená na teplou a naopak. Zhroutil jsem se potřetí. Opravář se mezitím jal shánět instalatéry, kteří by přijeli hned a trubky předělali. Myslím, že se dotklo jeho profesní hrdosti, že by to nebyl do konce dne schopen dotáhnout ke zdárnému výsledku. Po několika neúspěšných telefonátech se zdravě motivoval, vlezl do útrob bojleru a přehodil trubky vevnitř v nádobě tak, aby pasovaly na mou soustavu. Musím říct, že moje úcta k němu stoupla a jsem skutečně rád, že se mezi námi stále nachází lidé znalí svého řemesla, kteří dokáží na překážky reagovat kreativním způsobem. Kolem druhé odpolední konečně vše fungovalo, jak mělo, a do domácnosti začala proudit teplá voda. To ocenila zejména manželka, kterou bůhvíproč strašně znervózňovala několik dnů nemytá hlava.

Zaplatil jsem nemalý peníz, opraváři jsem projevil vděčnost láhví vysoceprocentní tekutiny a vyprovodil jsem ho s přáním, že bych ho rád viděl až příští rok při revizi. Poslední kapkou celého příběhu pak bylo večerní koupání dětí. Přesně ve chvíli, kdy měly dcery na hlavě šampon, přestala téct teplá voda. V tu chvíli jsem si vzpomněl, jak mě opravář upozorňoval, že po pár hodinách provozu mám odvzdušnit radiátory, protože v nich bude vzduch, poklesne tlak v soustavě a na to kotel reaguje vypnutím, aby se ochránil před poškozením. Jak opravář řekl, tak se stalo. Zareagoval jsem bleskově, odvzdušnil, dotlakoval, pustil. Ovšem vysvětlování, proč musí holky čekat se šamponem na hlavě patnáct minut, než se aspoň trochu ohřeje voda v bojleru, opravdu nedopadlo nejlépe a po zbytek dne se mnou mluvili akorát psi a králíci.

A co byste řekli? Když jsem pak v práci (stále ještě natlakován předloženým účtem) živě převyprávěl svůj příběh, místo politování a soucitu jsem se dočkal pouze sarkastických poznámek a přezdívky “bojler”. No rozumíte tomu?!

Nakonec mi to nedá a tlumočím zprávu od Ireny: stále to počítá.

Krásný víkend bez havarijních stavů přejí

Kanty, KFL (t.č.n.d) a Irena