Co IT-týden dal: králíci a mrzák
Kanty> Zhruba už rok nás dětičky přemlouvají, že by chtěly králíčky. Ne ty velké, které chováte v králíkárně a když přijde správný čas, objeví se na pekáči, ale zakrslé, chované pro radost. Poměrně dlouho jsme tomuto nápadu odolávali, ale když i žena začala tvrdit, že by to vlastně mohla být roztomilá zvířátka s heboučkým kožíškem, která se ráda tulí, poznal jsem, že je dobojováno. Posledním argumentem byl pak definitivní příchod jara (což je prý pro králíčky ideální doba, abyste je mohli pouštět ven, aby se proběhli) a tak jsme sedli do auta a jali se objíždět zverimexy. Po vynaložení nemalých peněz za ucházející klec (potřebujeme velkou, protože každá dcera chtěla králíčka svého, a dva do malé klece prostě nenacpete), jsme prodavače ve zverimexu zasypali všemožnými dotazy. Velká debata se třeba rozhořela kolem podestýlky. Žena si v chytré knížce přečetla, že by králíčci měli být na koberci, dece, nebo něčem podobném, prodavač tvrdil, že králíčci by měli být na pilinách. Můj návrh, že by mohli být na víně nebo na smetaně, způsobil prudké ochlazení nálady vůči mé osobě u obou výše uvedených, takže mi nezbývalo, než se stáhnout do kouta a odevzdaně čekat, jak to celé dopadne.
Nakonec jsme jakžtakž nakoupili a odnesli do auta (vždycky jsem si myslel, že klec je v podstatě jen spousta děr volně pospojovaných dráty, ale nevěřili byste, jak se to pronese), cestou domů jsem si ještě protrpěl hlasitou hádku o to, jak se který králík bude jmenovat, pak jsme konečně dorazili, vybalili a od té doby se naše domácnost rozrostla o další dva členy, kterých asi nebude úplně lehké se zbavit.
Nezbývá mi tedy než se smířit s tím, že kadence tvorby bobků je u průměrného králíka asi dvě kuličky za vteřinu a dá se podle toho naprosto v pohodě stopovat. Stejně tak mě už neudivuje, že když jsme králíkům koupili ohrádku na zahradu (další výdaj, se kterým nikdo nepočítal), jejich malý vzrůst jim umožnil naprosto v pohodě se oky ohrádky protáhnout a stejný trik zopakovali i u plotu. Chytání králíka na louce je opravdu mimořádná zábava a prospívá to tělesné kondici.
Ovšem dočkal jsem se i zadostiučinění. Starší dcera chodí na tenis a zatímco hrála, mladší dcera se bavila s ostatními dětmi, které pobíhaly okolo. Zavedla řeč s neznámým chlapečkem a po nějaké době se neopomněla pochlubit: “My máme doma králíky!”, na což chlapeček naprosto bez rozpaků reagoval “My ne, my už jsme je snědli”. Výraz v obličeji mé dcery si budu ještě dlouho pamatovat
KFL > Je zajímavé, že se Tomáš, nyní interně v týmu zvaný "bojler", nezmínil o své topenářsko-instalatérské příhodě. No, třeba příště.
V tomto týdnu jsem s potěšením sledoval, kterak se příroda vyrovnává s přechodem zima->léto během 48 hodin, a pozoroval denní přírůstky na všech rostlinách. Samozřejmě už vypukly nějaké ty zahradní práce, což se neobešlo bez zranění. Začalo to tím, že se prvorozený rozhodl mi pomáhat stylem "Já to všechno udělám, táto!" Podotýkám, že je mu cca 2,6 roku. Poté, co se mnou tahal sekačku, vyčesávač a vylil mi do záhonku tulipánů asi 8 kubíků vody, aby vzápětí vzniknuvší rybníček zasypal dvěma lopatkami písku ("To je dobrý, to uschne, táto."), se dostala řada i na travní nůžky. To je takový ten elektrický přístroj, který vám umožní zarovnat/sestřihnout trávu v místech, kam se sekačka nedostane, popř. hezky vytvarovat v obloucích či patvarech.
Děti jsou mistry v opakování otázek do zblbnutí, takže když jsem slyšel asi po dvěstě padesáté větu "Táto, pučíš mi pak ty nůžky?", tekly mi trochu nervy. Už už jsem se chtěl na prcka obořit s finální větou obsahující slova "ne", "zmiz", "domů", "ticho", když tu mi projela ukazovákem levačky divná bolest a já rychlým pohledem zjistil, že se mi břity nůžek nějakým záhadným způsobem zakously do prstu. Tak jsem vstal, zanadával, a demonstrativně ukazujíc krvácející ránu prckovi odkráčel domů to umýt. Pod vodou jsem zjistil, že nůžky ztupené provozem mají stále dost ostrosti na to, aby prosekly nehet a kus prstu, a vyrobily mi tak zajímavý tvar, nad nímž by nejedna kreativní manikérka řvala nadšením. Brr.
Po ošetření a svázání rány jsme se synkem dodělali začištění trávy a já mu nakonec nůžky podal, aby je uklidil. Vítězoslavně a důležitě je odnesl do police v garáži a pak utíkal za ženou, aby řekl jí: "Mámo, mámo, já měl nůžky a neříznul jsem se! Jsem šikovnější než táta!" Co na to říct...
Poznámka na konec od Ireny: stále to počítá
Příjemný víkend bez utíkajících zvířat a smrtících zranění přejí,
- Kanty, KFL a Irena