Co IT-týden dal: na sever, tobě přeskočilo

Kanty> Ve středu se v prostorách pražského Microsoftu odehrál IT camp na téma novinek ve Windows Serveru 2012. To by samo o sobě nebylo nic výjimečného, IT campy pořádáme poměrně často a nešlo o první ani poslední serverový běh. Ovšem tentokrát se nám do logistiky vloudila jedna drobná chybička. Při ranním shonu okolo přípravy sálu jsme si nějak nevšimli chybějícího písmenka na cedulích s upoutávkami na akci. Místo Windows Server 2012 tak účastníci přišli na Windows Sever 2012. Pikantní je, že nejen že jsme si nevšimli my při tisku, ale nevšiml si nikdo z příchozích účastníků (což přičítám obecně zažitému rychločtení: jdu na akci Windows Server, tady na stěně vidím něco podobného. To bude ono, přece to nebudu zkoumat) a chybějící písmeno zaregistroval až jeden z firemních kolegů. Samozřejmě neváhal, ceduli vyfotil a poslal na celou firmu s komentářem a dotazem, kdy že budeme vydávat edice Windows Jih, Windows Západ a Windows Východ. Jak je vidět, i mistr tesař se zkrátka někdy utne

Když už se bavíme o středečním IT campu: při balení věcí po akci jsme našli přípojný kabel k mobilnímu telefonu, který si zde pravděpodobně zapomněl některý z účastníků. Pokud jste dne 16.1.2013 byli v pražském Microsoftu na IT campu Windows Sever 2012 deep-dive a kabel postrádáte, napište mi na tomaskan@microsoft.com a po ověření, že kabel je váš (a opravdu mi nebude stačit popis “je dlouhý a dá se stočit”) vám jej zašlu.

Den po akci jsem měl další zážitek, tentokrát (jak jinak) s dcerami. Byli jsme celá rodina objednaní na (holky preventivní, já a žena zákrokovou) prohlídku u zubaře. Ten sídlí cca 20 km od nás, pročež jsme ráno sedli do auta a vyjeli jsme. Čerstvě napadaný sníh drobet komplikoval dopravu a hlavní silnice byla ucpaná havárií. Naštěstí coby místní známe objížďku, i vyrazili jsme tudy. Po pár kilometrech jsme viděli sněžný pluh, který se na silnici zrovna otáčel a mířil zpět do naší obce. Důvod se ukázal vzápětí, byla zde dopravní značka Zákaz vjezdu s doplňkovou tabulkou “platí při sněhu a náledí”. Řekl jsem si, sníh sice je (a hodně), ale náledí není, operátor AND mi tedy říká, že zákaz vjezdu mohu ignorovat. Koneckonců mám čtyřkolku, mohl bych to projet.

Abych to zkrátil: silnici jsem opravdu projel a dal jsem to celkem bez problémů. Co jsem ovšem opravdu nerozdýchal, byly komentáře zbytku posádky. Starší dcera totiž značku zaregistrovala a ptala se mě, proč jedu dál. Vysvětlil jsem jí, že u zubaře musíme být včas, určitě to projedeme a maximálně nás chytne policie. Na to konto se rozbrečela mladší, protože si myslela, že až nás chytnou, tak mě zavřou. Soustředíc se na jízdu, těžce jsem vysvětloval, že za to by mě nezavřeli, ale maximálně mi dali pokutu. Moc se to neujalo, nářek pokračoval, když jsem neprozřetelně odsekl, že policie je moje poslední starost, protože budu rád, když to vůbec zvládneme projet a neumrzneme uprostřed lesů. Celých asi osm kilometrů jsem neslyšel nic než výčitky, doporučení starší dcery směrem k mladší, ať radši zavře oči, že to tak bude snesitelnější, a podobně.

Manželka se celou dobu pokoušela situaci korigovat a vyzývala holky, aby se ztišily, abych se mohl soustředit na cestu. Ale protože vyzývala hned vedle mě, nerušilo jen holčičí lamentování, ale i hlas ženy. I manželka nakonec uznala, že tudy cesta nevede a zvolila sice drsnou, ale účinnou metodu. Její prohlášení, že kdo nezavře pusu, půjde zbytek cesty pěšky, zabralo aspoň na tak dlouhou dobu, že jsem stihl projet inkriminovaný úsek.

Když jsme pak u zubaře skončili, v žertu jsem prohlásil, že bychom zpátky mohli jet opět zadem. Starší dcera se na mě podívala a procítěně pronesla: “Tati, tobě snad přeskočilo!” a tím mě opět utvrdila v pocitu, že je nadaná studentka. Ve škole stíhá poslouchat nejen paní učitelku, ale i hovorové obraty spolužáků. Ještě že nás příští prohlídka u zubaře čeká až v létě

Pohodový víkend bez dopravních komplikací přejí

Kanty, KFL a Irena