Co IT-týden dal: co jsem dělal o prázdninách

Kanty> Vzhledem k tomu, že se mi povedlo prožít vánoční svátky ne zcela šťastným způsobem, rozhodl jsem se zavzpomínat na školní slohové práce a podělit se s vámi o zážitky formou vzpomínek na prázdniny, byť se jednalo o dovolenou. Jak to celé chronologicky probíhalo:

Středa 19.12.
Poslední den v práci. Zítra mi začíná dovolená. Bože, jak já se těším domů!
Brzy odpoledne opouštím kancelář a slibuju si, že se vrátím až po skončení dovolené. V duchu si opakuju slib, který jsem dal manželce: během dovolené se budu věnovat rodině a na notebook se ani nekouknu!
Cestou domů se zastavuji u pumpy a ze zvyku kontroluji na mobilu maily. Jeden z mailů je od našeho IT; přišel mi zbrusu nový Windows Phone 8 a můžu si ho jít vyzvednout.
Po zbytek cesty domů mlátím vzteky hlavou do volantu.

Čtvrtek 20.12.
Má žena je poklad. Když viděla můj zběsilý výraz po včerejším příjezdu z práce, slitovala se a dovolila mi zastavit se během čtvrtečních předvánočních nákupů i v kanceláří a vyzvednout si zbrusu nový Windows Phone 8.
Nákupy se protahují, sháním pouzdro na opasek pro svůj zbrusu nový Windows Phone 8. Navíc musím do elektra, mám tušení, že mi Ježíšek přinese Lego vláčky, a do těch budu potřebovat nabíjecí tužkové baterie.

Pátek 21.12.
Děti mají ředitelské volno, což se projevuje zvýšeným ruchem v domě. Strojíme stromeček, zdobíme okna, žena něco kutí v kuchyni. Večer mladší dcera hlásí bolení bříška.
V noci mladší dcera už nic nehlásí, rovnou zvrací. Žena ji bere k nám do ložnice, já spím na gauči. Vidina dovolenkových postelových radovánek se vzdaluje.
Ve čtyři ráno mě zběsilou melodií budí můj zbrusu nový Windows Phone 8. Rozespalý a nic nechápající mačkám tlačítko snooze, aniž bych se podíval, co to vlastně hlásilo. Ráno poté projíždím kalendáře, SMSky, a další věci, kde by mohly být nějaké hlasité notifikace, ale nic nenacházím.

Sobota 22.12.
Vypadává proud. Nejprve podpětí, žárovky se ztlumí, pak to na sekundu vypadne a opět to naskočí. Počítače a elektronika v domácnosti mají radost.
Dceři už je o něco líp, snad se do pondělka vzpamatuje.
Po osmém minivýpadku proudu už to Media Center nevydržel a odporoučel se do věčných lovišť. Při frekvenci pohádek a dalších pořadů, které jsme chtěli nahrávat, se jedná o high severity issue. Naštěstí mám potřebné náhradní komponenty. Měním disk a program: na návštěvu k sousedům, kde jsem plánoval příjemně popít, posílám pouze ženu a děti. Pouštím se do reinstalace systému. Aktualizace, nastavení tuneru, knihoven médií a dalších věcí mi dala celé odpoledne. S sousedům jsem doběhl, zrovna když se žena s dětmi u dveří loučily.
Mladší dceři už je o něco líp, nicméně trvá na spaní v ložnici. No co, ještě zbývá více než týden dovolené.
Ve čtyři ráno opět řve zbrusu nový Windows Phone 8. Poučen z předchozí noci si nejprve přečtu, co za aplikaci dělá notifikaci v tak šílenou dobu, a spokojeně usínám. Ráno si nepamatuju, o jakou aplikaci šlo.

Neděle 23.12.
Výpadky proudu pokračují, tentokrát to odnesl zdroj k mému pracovnímu notebooku. Zachvacuje mne panika. Pracovat jsem sice nehodlal, ale přece jen, projet po večerech došlé maily a lehce je roztřídit by nebylo od věci. Upřímnou radost z toho má manželka, protože konečně jednou dodržím slovo.
Odpoledne vypadla elektřina kompletně. Manželka a mladší dcera mají hysterický záchvat. Manželka, protože nestihne udělat salát na pondělí, dcera, protože se bojí spát potmě. Zapaluji svíčky, svítím si svým zbrusu novým Windows Phone 8, manželku uklidňuji ujištěním, že se salát dodělá ráno. Mladší dceru uklidnilo to, že si spolu se starší dcerou (která už se tmy nebojí) lehly do naší manželské postele a spaly v ní až do rána. No nic, pořád máme ještě více než týden dovolené.
Ve čtyři ráno mě opět budí zbrusu nový Windows Phone. Tentokrát se podívám na jméno aplikace, napíšu si ho na připravený papírek a poté spokojeně usínám. ráno úspěšně odinstalovávám aplikaci Počasí, která považovala za nutné mi každé ráno ve 4:00 zahlásit předpověď na nadcházející den.

Pondělí 24.12.

Elektřina ráno funguje, bohužel to samé se nedá říct o topení a teplé vodě. Rychlá kontrola plynového kotle: displej na kotli hlásí chybu “F1”. Klávesnici to nemá, funkční klávesa F1 k dispozici není. Procházím manuál, který u chyby “F1” instruuje kontaktovat servisní středisko. To se ovšem snáze napíše než udělá, zejména na Štědrý den dopoledne. Následující dvě hodiny trávím na telefonu a snažím se sehnat opraváře. Nakonec se mi daří a kolem druhé opravdu přijíždí servisman přes kotle (toto považuji za svůj největší letošní úspěch: sehnat opraváře kotlů na Štědrý den se mi ještě nikdy nepodařilo). Za další hodinu je vyměněna automatika kotle, která odešla díky výpadkům proudu. Peněženka je sice podstatně lehčí, ale není nad štědrovečerní teplo rodinného… radiátoru.
Přichází večer a nadílka. Děti jásají radostí, já už méně. Ježíšek mi přinesl Lego vláček, ovšem tento typ na rozdíl od předchozích modelů používá mikrotužkové baterie, které nemám. No nic, než to postavím, bude po svátcích a pak baterky koupíme.

Úterý 25.12.
Chtěl jsem stavět vláčky, ale neměl jsem šanci. Děti dostaly slizovou laboratoř, což v překladu znamená nějaké chemikálie, které je potřeba míchat pod dohledem dospělého. Trávím s dětmi čas v kuchyni. Po hodině se nám povedlo vyrobit nádherný zelený sliz. Mladší dcera je nadšená, starší je špatně z výparů z chemikálií, manželka je na mrtvici z kuchyňské linky zapatlané slizem.
Odpoledne vyrážíme na procházku, provětrat auto na dálkové ovládání, dárek pro starší dceru. Vlivem ne zcela zimního počasí se domů vracíme obaleni hlínou. Dceru ani moc netěší úspěch auta, které projelo veškerý možný i nemožný terén, je jí totiž pořád špatně a oznamuje nám, že jí bolí břicho.

Středa 26.12.
Starší dcera už nic nehlásí a zvrací. Usuzujeme, že se nejedná o otravu chemikáliemi, ale že chytla stejný střevní bacil jako mladší dcera, a ordinujeme klid na lůžku a dietu. To druhé jakž takže prochází, o klidu na lůžku nemůže být vzhledem k množství zatím nevyzkoušených dárku řeči.
Večer: po namáhavém dni je starší dceři opět zle. Zvrací a usíná v naší manželské posteli.

Čtvrtek 27.12.

Starší dcera hlásí, že už je jí dobře a bříško jí nebolí. Tomuto tvrzení odporuje naměřená horečka 38,4. Po pozření rohlíku se bolesti vrací. Manželka vyslovuje domněnku, že by mohlo jít o slepé střevo maskované za střevní chřipku. Protože jsem něco podobného sám prožil, nehádám se a kolem šesté večer odvážím dceru do nemocnice.
21:30 – vracíme se z nemocnice. Slepák to prý asi není, ale stejně máme přijet další den hned ráno na sonografické vyšetření. Dceru bolení břicha pustilo během čekání na pohotovosti, usíná ve své posteli. Já usínám také, zbitý tak, že na nějaké hrátky nemám ani pomyšlení.

Pátek 28.12.
V poledne se vracíme z ranní kontroly na sonografii, vypadá to, že slepé střevo to opravdu není.
Odpoledne volá soused, fanda do vláčků. Doneslo se mu, co mi Ježíšek nadělil, a donesl mi mikrotužkové baterie. Dvě hodiny si pak hrajeme s vláčky a děti používáme jako ovládání výhybek (jeden z nejkrásnějších momentů vánoc).

Sobota 29.12. až neděle 30.12.
Na vánoční návštěvu přijeli rodiče. Dcery už jsou na tom naštěstí lépe, takže probíhá klasický babičko-vnučkovský kolotoč běhání, starání, starostí a radostí. Všichni si to užívají a všichni jsou následně strašně unavení (včetně mě a manželky).

Pondělí 31.12.

Celkem klidný proběh dne. Děti ukládáme už o půl sedmé, po několikeré svatosvaté přísaze, že je před půlnocí vzbudíme, aby se mohly dívat na ohňostroj.
Půl hodiny před půlnoci dcery budíme. Jedna nás poslala do háje, druhá také, pouze jinými slovy. Než se stihneme alespoň sami vypakovat na ulici, je půlnoc. Ohňostroj sledujeme z okna koupelny, odkud je relativně dobře vidět (dětské pokoje, odkud je výhled nejlepší, jsme použít nemohli).

Úterý 1.1.
Ráno s námi děti nemluví, protože jsme je nevzbudili na ohňostroj. Na ujišťování, že nás obě dvě poslaly do háje reagují slovy, že to si fakt nepamatují.
Tradiční novoroční jídlo, čočka s uzeným masem, se ukázalo jako ne zcela šťastný nápad. Oběma dcerám se vrací bolení břicha, manželka je taky nějaká zelená. Čočku vyhazujeme, ordinujeme dietu a nemocným povolujeme spaní v manželské posteli. Žena zůstává se mnou v obývacím pokoji, ovšem zelená je čím dál víc, takže nemá náladu na žádné techtle, natož mechtle.

Středa 2.1.
Jeden z našich dvou psů zřetelně kulhá. Balím psa a vyrážím na veterinu. Pes dostává zabrat, peněženka rovněž. Po rentgenu a krevních testech se dozvídám, že jde o kalcinaci šlachy v oblasti kloubu a že to spraví prášky, chirurgický zákrok nebude potřeba. Aspoň něco.
Začínám si připadat čím dál unavenější, nevěřil bych, jak je oddychová dovolená náročná.

Čtvrtek 3.1.
Objíždíme doktory, některé plánovaně, jiné nikoliv. Nevyhneme se ani kontrole na veterině. Domů dorážím s přáním usnout a už se neprobudit. Bože, jak já se těším do klidu kanceláře!

Pátek 4.1.
Je to tu: dovolená mi skončila. Sedím v práci, vychutnávám si vyměněný zdroj u notebooku, několik stovek mailů a spoustu věcí k vyřízení. Ještě že jsem si na dovolené pořádně odpočinul a mám teď sílu věnovat se pracovním povinnostem!

Abych byl zcela upřímný: všechny výše uvedené události se skutečně staly, ale byly proloženy i příjemnými chvilkami, užil jsem si dětí, odpočinku a došlo i na nějaké ty techtle mechtle. KFL má dovolenou až do pondělka, už se těším, až se v příštím CITD také podělí o zážitky z prázdnin

Příjemný start do roku 2013 přejí

Kanty, KFL a Irča