Co IT-týden dal: Létání

Irča> Minulý týden jsem měla to neskonalé štěstí, že mě kolega pozval, abych se s ním šla proletět letadlem. Předpověď počasí byla příznivá, již od rána svítilo slunce, a tak jsem se těšila na výlet nad krásnou českou krajinu. Odlet byl naplánován na 18:00 z letiště Benešov. Když jsme kolem šesté přijeli do Benešova, na dráze už byly připraveny naše dva stroje, kterým ostatní říkali letadlo. Jedním jsem letěla já s nejmenovaným kolegou, druhým další dva nejmenovaní kolegové J.

Když jsem byla pozvána na létání letadlem, nějak jsem si představovala to letadlo jinak. Pevný, robustní, již od pohledu bezpečný stroj s velkým kokpitem. Trochu mě vyděsilo, když jsme k letadlu přišli a kolega-pilot začal kontrolovat motor. Cítím potřebu dodat, že motor byl přikryt jakousi velmi flexibilní na všechny strany se prohýbající skořepinou. Poté přišla na řadu kontrola ohebnosti ocasu a různých dalších částí letadla. V hlavě mi hned vyskočilo několik vykřičníků a otazníků. Šmarja, to se musí to letadlo takhle kontrolovat? Co by asi tak na tom motoru viděl, kdyby nebyl v pořádku! To nemá nějakou delší trvanlivost, jakože se kontroluje jako auto, třeba jednou za 2 roky? Můj strach narůstal, nicméně jsem zachovala dekorum a nedala na sobě nic znát. Po důkladné kontrole zbývalo už jen nastoupit a letět. Otevřela jsem dvířka (opět na můj vkus a mé očekávání příliš viklací, tenká, plastová) a přišlo další malé překvapení. Prostor v kokpitu není tedy rozhodně předimenzovaný. Nejprve jsem si ani neuměla představit, jak přesně se tam oba vejdeme, ale nakonec jsme se zmáčkli a šlo to. Kolega mi zavřel dvířka, která zajistil takovou kličkou, co se používá na okna, nasadil sluchátka a byli jsme „ready to go“.

Proběhla nějaká komunikace s „věží“ a s naším druhým letadlem a už jsme si to hnali po kusu posekané louky, které naši piloti říkali dráha č. 6. Ha, letadlo se odlepilo a fakt letí! Přestala jsem se zaměřovat na stísněný vnitřní prostor a začala si užívat krásný výhled na okolní lesy a louky zalité podvečerním sluncem. Ve vzduchu jsme se sesynchronizovali s druhým letadlem a uháněli směrem k mé vesnici, abych si mohla z výšky vyfotit náš dům. Vytýčená trasa letu byla Benešov – Konopiště – Mnichovice – Zdiměřice – Rudná – Černošice – Karlštejn – Křivoklát – Dobříš – Slapy – Orlík a zpět. Když jsme se přiblížili k naší vesnici, samozřejmě jsem hned psala manželovi, ať se jde kouknout na terasu, že nás uvidí. Když jsme doletěli nad náš dům, opravdu tam byl a dokonce mi mával. Tuto informaci jsem nadšeně sdělila kolegovi a to byla první, ale naprosto fatální chyba, kterou jsem za náš let udělala. Ve sluchátkách se jen ozvalo: „Tak mu taky zamáváme“ a v ten moment už se letadýlko prudce kývalo ze strany na stranu a vesele mávalo křidélky na mého manžela. Už asi tušíte v čem byl problém. Od tohoto okamžiku (cca 15 minuta letu) po zbytek letu (celý trval cca 1,5 hodiny) mi bylo ukrutně zle a bojovala jsem s tím, jestli se pozvracím rovnou nebo ještě chvíli vydržím. Zhruba někde u Karlštejna, to je cca o 15 minut později, se můj žaludek trošičku stabilizoval. Bohužel se v tu chvíli ozvalo ze sluchátek od našeho druhého letadla: „Naleťte zprava, optimální poloha na fotografii.“ A tak jsme naletěli zprava, letadlo efektně naklopili na levé křídlo a můj žaludek se dostal do ještě horšího stavu než byl prve. Nyní jsem se již ozvala nahlas a varovala, že jestli pilot udělá ještě jeden takový efekt, ohodím ho. Po tomto manévru se můj žaludek už nevzpamatoval. K mému klidu nepřispěla ani ta část letu, kdy jsme prolétali okolo Ruzyně. Pilot mě náhle vyzval, abych si vyfotila boeing, který se objevil před námi s tím, že to je super šance si ho vyfotit, protože se nestává moc často, že by se člověk dostal tak blízko.

Kvůli rychlému stmívání jsme naštěstí vynechali plánovaný Orlík a vraceli se do Benešova o trochu dřív. Když se na obzoru objevilo Konopiště, můj žaludek trochu pookřál. Hurá, konečně mé utrpení končí. Má radost byla předčasná. Šli jsme na přistání a naše druhé letadlo začalo hlásit benešovskému letišti: „ Dvě echa vstoupily do vašeho ATZ od jihu, budeme pokračovat do třetí zatáčky levého 06 a bude to touch and go na 06“. Ale ne, jaké „touch and go“?! To nepřistáváme a letíme dál? Ano, štrejchli jsme kolečkama o louku a letěli dál. Těchto posledních 5 minut ale naprosto změnilo celý zážitek z letu. Před námi se otevřel nádherný obraz zapadajícího slunce nad krásnou krajinou. V tu chvíli jsem nevnímala můj bouřící se žaludek a jen užasle zírala. Nakonec to přeci jen stálo za to!

Pohodový víkend s krásným výhledem přejí

Irča, KFL a Kanty