Co IT-týden dal: soustředit se

KFL> Tomáš je na dovolené, Irena údajně nemá nic zajímavého, tak břímě dnešního CITD leží na mně. Kromě toho, že od středečního večera jsou k dispozici Windows 8 RTM pro předplatitele TechNet a MSDN, se vlastně nic zásadnějšího nestalo. A tak zbývá prostor pro tradiční nepracovní věci…

Náš kolega Honza Šteberl vyniká neuvěřitelnou škálou dovedností a znalostí. Mezi jinými tak patří k expertům na jazyk český a běžně dělá korektury textů spoustě lidí. Já si na své gramatické erudovanosti tak trochu zakládám, a ačkoli vím, že občas ze mě taky vypadne hrozná konina, standardní hrubky mě (snad) míjí.

Čas od času se s Honzou dostaneme do sporu. Typicky když Honza prohlásí, že v nějakém místě má být čárka, zatímco já tvrdím opak. Samotná diskuze je potom zajímavá v tom, že Honza dokáže v bezbřehé kapacitě svého mozku najít jakési záhadné termíny a pravidla českého jazyka, která já jsem dávno zapomněl. Obvykle tedy argumentuji neurčitým způsobem: “Ta čárka tam bejt nemá, se na to podívej, není to vsuvka, a vypadá to prostě blbě.” Honza ani nemrkne a odpoví mi dlouhou větou, v které se objevují termíny jako “věta předmětná, věta vedlejší, věta podřízená, hlavní, podmět, přísudek, kondicionální tvar” apod. Ani to mě ale nevyhodí ze sedla a, povzbuzen šarvátkou, pustím se do dalšího kola ještě obsažnějším způsobem. Většinou řeknu něco jako: “Prostě tam ta čárka není, už se s tím smiř.”

Celá situace končí buď mojí rezignací a uznáním čárky, popř. tím, že větu přepíšeme. Honza neustoupí nikdy.

Na tyhle scénky, sloužící mimo jiné k obveselení osazenstva kanclu, jsem si vzpomněl včera, když jsem na jednom zpravodajském portálu četl nějaký článek a diskuzi pod ním. Tam se čtenář rozčiloval, jak novináři neumí psát, když jsou schopni dokonavé sloveso “soustředit se” napsat a použít ve tvaru nedokonavém.

Upřímně se přiznám, že jsem komentář moc nepochopil, i začal jsem pátrat na webu ÚJČ a dalších fundovaných stránkách, abych věděl, zda se mám také zdravě rozčílit anebo komentář ignorovat.

V textu kritizovaného článku bylo napsáno cosi ve smyslu: “Muži se začali soustředit…” Což je tedy, jak jsem objevil, dle pravidel ČJ špatně, neb v daném obratu by bylo třeba použít dokonavého tvaru “soustřeďovat se”, až by výsledná věta zněla “Muži se začali soustřeďovat…”

Pak se také dozvíte, že vyjádření budoucího stavu musíte napsat jako “Zítra se soustředím na…” a nikoli “Zítra se budu soustředit na…”

Ve finále po sérii takových zjištění najdete ve vysvětlivkách ÚČJ větu, která vám to celé rozloží, neb říká, že: Zatímco u jiných předponových sloves na -it (naučit, pověřit, vyvrcholit, začlenit) jsou tvary budu se naučit, budu pověřit. naprosto nepřijatelné, tvar budu se soustředit dnes už za nekorektní považovat nelze.

Tohle samo o sobě není až tak zajímavé, byť mi to zajistilo hodinu zábavy (a námět na CITD). Mnohem zajímavější je fakt, že když už jsem byl uprostřed hledání slovesa soustředit se, podíval jsem se na pár dalších oblíbených termínů; zvlášť těch, které nejčastěji opravuju lidem kolem sebe. Typicky “aby jsme” a “kdyby jste” anebo teď bychom/bysme (víte, že bysme je sice nespisovně, ale gramaticky správně?).

Po chvíli hledání jsem objevil na webu ÚJČ dvoudílné pojednání na toto téma (díl 1 a 2). Vyznačovalo se extrémní délkou textu, a také tím, že jsem z něj nijak rychle nerozklíčoval, co je vlastně správně. Navíc jsem po pár řádcích přišel na to, že obsahu vůbec nerozumím, neb se v něm vyskytují mně neznámá slova. Snažil jsem se článek dočíst, ale nešlo to.

Ve finále jsem tedy zjistil, že moje gramatická znalost postačuje na to, abych byl schopen psát texty, které dávají hlavu a patu, a snad jsou bez hrubých chyb, ale že českému jazyku coby vědě vůbec nerozumím. A také to, že až mi Honza řekne, abych napsal někde čárku a odargumentuje to třemi teoretickými výrazy, neřeknu ani popel a prostě ji napíšu.

Hezký víkend a nezapomeňte se soustřeďovat na odpočinek ;).
- KFL, Irena a Kanty