Co IT-týden dal: zubař, hlava, jedna

KFL > Tento CITD bude pouze v mojí režii. Tomáš údajně nemá o čem psát, Iren napsala jednu větu, kterou jsme jí zcenzurovali tak, že z ní nezbylo nic, a tak mám po delší době zase volné pole působnosti.

Tom minulý týden naznačil cosi o příhodě s dentistou. Inu, jak to tak bývá, stávají se věci nečekané. Odletěl jsem s kolegy do USA a když jsme šli první večer překonávat časový posun do restaurace (ve snaze vydržet vzhůru alespoň do 21 h), podařilo se mi během konzumace jídla kousat tak zuřivě, až se mi z dutiny ústní ozval ostrý zvuk a vzápětí mi čelistí projel neblaze známý pocit, že je něco špatně. Velmi špatně. Zbytek večera jsem trávil ohmatáváním zubu a přemýšlením, jak je možné, že plomba dělaná 10 dní nazpět vypadla. Po příchodu na hotel jsem ale před upadnutím do komatu zjistil, že plomba zůstala nedotčena, zato zcela rezignoval zub jako takový. Tj. plomba zafungovala jako klín a zub rozlomila. Jeho vnitřní část se viklala a jakýkoli pohyb s ní vyvolával akutní dávky mírné bolesti. Rozhodl jsem se z toho vyspat.

Ráno situace nevypadala o moc lépe a o dvě hodiny později, po zvlášť vydatných momentech konzumace snídaně, kdy mi došlo, že pětka vpravo nahoře je zcela nečekaně velmi používaný zub, jsem rezignoval a jal se řešit zubaře. Firma poskytuje asistenci zaměstnancům na cestách, ale neměl jsem u sebe číslo, neznal jsem proces (občas bych opravdu měl číst ty oběžníky...), a tak jsem zavolal bývalému kolegovi z Prahy, nyní sedícímu v US. Ten mi dohodil svou zubařku, shodou okolností původem Češku, já tam zavolal a domluvil si schůzku na následující den. Zbytek dne se nekonečně vlekl, naštěstí zub moc nebolel, a já se smířil s tím, že musím projednou zaměstnávat jen jednu stranu na zpracování potravy.

V úterý, tedy v den D, jsem si půjčil auto a s navigací vyrazil najít zubařskou ordinaci. Dál historka není nijak zábavná, protože jsem ji našel celkem bez potíží. Jel se mnou kolega Štěpán, prý pro případ, že by do mě napíchali nějaké omamné látky. Nejspíš se chtěl pobavit tím, jak mě bude zubařka mučit. Oba jsme tedy přišli na místo, já prodělal 20-minutový zákrok během konverzace s paní doktorkou, a zase jsem vylezl ven. Volná část zubu musela ven, zbytek se zapravil plombou a teď musím celou věc dořešit v Praze. Pro zájemce o fakta o US zdravotnictví - je to úplně stejné jako u nás. Jediný rozdíl spočíval v tom, že mi byla namazána dáseň jakousi jahodovou umrtvující mastí ještě předtím, než do ní byla zabodnuta injekce s umrtvením. Prý aby mě to nebolelo. Tento krok navíc v ČR obvykle nezažívám.

Po ošetření přišla platba. Historky o americké medicíně praví hrůzostrašné částky, hororové historky o tisícových částkách dolarů za plombu apod., takže jsem byl mírně nesvůj, když asistentka vypisovala fakturu. Platební karty naštěstí brali a já jen v duchu počítal, u jaké částky budu muset požádat Štěpána o výpomoc. Překvapení přišlo ve chvíli, kdy přede mnou přistál papír na $68, tedy cca 1350 Kč. Ve své horečně pracující mysli jsem stále na faktuře hledal nějakou další částku, ale ukázalo se, že mám opravdu platit "jen" tolik. Stalo se a my odjeli.

Netuším, nakolik byla taková částka standardní, anebo mi snad byla poskytnuta "krajanská" sleva. Je to celkem jedno. Celý příběh dobře dopadl, a to je důležité. Nuda, co? :)

A protože mám spoustu prostoru, tematicky navážu na Tomův příběh z minulého týdne s chřipkou u ptactva. Asi jsme nějak propojeni nebo nás provázejí podobné příhody, protože já jsem předevčírem na zahradě mezi stromky našel ležícího zajíce (mládě). Okamžitě jsem si vzpomněl na Tomáše a na to, jaký je obdorník na uhynulá zvířata, a zavolal mu. Odehrál se následující dialog:

K: "Nazdar, hele, ty seš ten odborník na zvířata na zahradě..."
T: "Eh?"
K: "Pták s chřipkou."
T: "Jo tohle, no?"
K: "Mám tady na zahradě zajíce a moc se mi nezdá."
T: "Jak nezdá?"
K: "No je takovej divnej..."
T: "Jak divnej?"
K: "Nemá hlavu."
T: "Chřipka to nebude."
K: "Tak to jsem klidnej, díky..."

Společně jsme se telefonátu zasmáli a já začal řešit, co se zajícem a především to, jak se na zahradu dostal. Moje žena vyvinula teorii, že ho tam upustil lovící dravec, neb náš dům stojí prakticky v poli a zajíců je v okolí nepočítaně, stejně jako dravců snažících se je ulovit. Pak přišla teorie o tom, že když pole předchozí den sekal kombajn, dostal se mu zajíc do soustrojí a posléze ho sběračka slámy vyhodila pod tlakem přes plot. Někteří mí hodní kamarádi pronášeli věty typu "To bylo jen varování." nebo "Nemáš souseda %nonMS-OS%áka?" Nevím, doteď jsem na to nepřišel, zajíce zahrabal na mezi a tím celá historka končí. Fakt, že jsem o pul hodiny později objevil v jednom záhonu díru do země, do toho nepočítám, i když nějaký mazaný predátor...

No a nakonec ještě poslední věc, tentokrát o dětech, které Tomáš také prakticky nevynechává z CITD. Mám téměř dvouletého kluka, který už celkem obstojně mluví (převážně v 3. osobě a infinitivech). Když jsem byl pryč, našel prcek zálibu ve vyhazování věcí ze šuplat. Při jedné takové akci byl přistižen mojí ženou, neboť ho prozradilo příliš dlouhé ticho v místnosti. A to je vždy podezřelé. Inu přišla za ním a optala se, co dělá. Synek nelenil a odvětil: "Kramaří." Žena ho tedy vyzvala, že vyházené věci uklidí a začala klasická konverzace:

Ž: "Pojď, uklidíme teď ty věci, co jsi vyházel."
S: "Ne."
Ž: "Ale jo, když se něco vyndá, musí se to dát zase zpátky. Tak pojď."
S: "Ne."
Ž: "Hele hele, žádný takový, nechtěj mě rozzlobit. Jdeme uklízet!"
S: "Ne." (rozverným tónem)
Ž: "Teď to uklidíme, já ti pomůžu, a vůbec nezkoušej myslet na to, že se z toho vyvlíkneš."
S: "Vyvlíkne." (laškovně)
Ž: "Tak honem!"
S: "Ne." (poťouchle)
Ž: "Budu počítat do tří a pak uvidíš." (varovně)
S: "Do tří."
Ž: "Jedna..."
S: "Dvěéééé..."

V tu chvíli dostana žena nezkrotitelný záchvat smíchu a bylo po kárání. Nakonec věci byly uklizeny a synek se do toho aktivně zapojil, ostatně jako vždycky...

A to je vše. Krásný víkend, ať vás netrápí zuby, chřipka a rozverné děti :).
- KFL, zcenzurovaná Irena a Kanty