Co IT-týden dal: rezavá, už se blíží

Kanty> Původně jsem vzhledem k extrémní krátkosti tohoto pracovního týdne ani CITD psát nechtěl, ale nakonec mi to nedalo. V jednom z předchozích CITD jsem líčil své trable při instalaci bazénu pro děti a v popisu této anabáze budu pokračovat i dnes.

Minule jsme skončili u vykopané díry a náhledu toho, co dalšího bude potřeba udělat. Co jsem popsal, to jsem i provedl: díra zarovnána, co to jenom šlo, písek přivezen, položen a narovnán pomocí vodováhy a několika optimistických odhadů. Naštěstí opět vypomohl soused. Chvíli se bavil mou třiceticentimetrovou vodováhou, kterou jsem podložil metrovým prkénkem, načež vytáhl z kůlny dvoumetrovou hliníkovou obludu s bublinkou uprostřed. S tímto nástrojem už se zarovnávalo mnohem lépe, ovšem i tak jsem nucen přiznat, že bazén se na jednu stranu naklání.

To by ovšem nebylo to nejhorší. Po narovnání terénu jsem rozbalil bazén a jal se ho napouštět vodou ze studny. Původně jsem uvažoval i o napouštění z vodovodu, ovšem studna má podstatně větší tlak, takže napouštění proběhlo třikrát rychleji, a navíc byla voda zadarmo. Tedy aspoň jsem si to myslel. Jakmile byl bazén napuštěn, dle rady jsem do něj vložil plovák s chlorovými tabletami, jež měly udržovat vodu dezinfikovanou. Nevím, možná i dezinfikovaly, ale hlavě začaly reagovat se železem, které je v naší studniční vodě obsazeno. Výsledkem byla druhý den zcela červená voda, což zaskočilo nejen děti, ale hlavně manželku, jejíž představa azurové vody (a teď nemám na mysli cloudovou službu) byla na hony vzdálena tomu, čeho jsem dosáhl.

Jako obvykle v podobných případech jsem zašel za sousedem, ovšem tentokrát jsem se moc nepotěšil. Soused si přede dvěma lety prošel něčím podobným, a situaci vyřešil vypuštěním bazénu a opětovným napuštěním z vodovodu. Touto cestou jsem jít nechtěl, proto jsem navštívil dalšího souseda, který se bazény zabývá profesionálně. Po několika panácích jsem ho ukecal, aby se šel podívat. Přišel, rozesmál se, pak pokýval hlavou a slíbil, že s tím něco udělá. Přinesl nějakou nechutnou chemikálii, po jejímž nasypání do vody se částice železa shlukly a klesly ke dnu. Druhý den už byla voda čistší, ovšem na dně jsme mohli těžit rudu. Soused přišel znovu, tentokrát vyzbrojen ponorným čerpadlem, železo ze dna jsme odsáli a doplnili chybějící vodu (z vodovodu). Tento proces jsme opakovali asi třikrát a po týdnu už byl bazén uznán provozuschopným a koupatelným.

Nakonec jsem tedy zvítězil. Radost mi kalí jen dvě věci: za prvé konečná cena za chemikálie a práci (byť sousedovi jsem platil v lihových naturáliích) byla vyšší a čas strávený celou operací delší, než kdybych bazén vypustil a opětovně napustil z vodovodu. A za druhé dva dny po zprovoznění bazénu přišly bouřky a déšť, takže se stejně nikdo nekoupe. Ale co, sluníčko zase vysvitne, a potom se bazéne těš!

KFL > Pozoruji, že naše CITD série se pomalu (ale o to déle) vzdaluje původnímu tvůrčímu záměru, jímž byl souhrn materiálů a především pracovních aktivit během daného týdne :). Asi to není úplně na škodu, ale abych alespoň svému svědomí učinil radost, tak napíšu něco více pracovního. Celé uplynulé tři dny jsme ladili nový web, který spustíme nejspíš příští týden. Dozvíte se o něm včas, buďte bez obav. Jde o jakousi "přípravku" na to, co přijde v srpnu, resp. na konci léta. Rozhodli jsme se totiž, že uspořádáme "megaklání", tj. soutěž, která poběží minimálně první pololetí, a podle účasti možná až do června 2013. Ceny jsou zajímavé, vlastně velmi zajímavé, a úkoly realizovatelné (snad) bez potíží. Tak se těšte a sledujte náš blog, ať to neprošvihnete.

A z nepracovního? Pokud si vzpomenete na tento článek, tak vám můžu říct, že ani jedna ze tří trav, na které jsem čekal, nenastartovala. Musel jsem je tedy vyměnit, což se neobešlo bez klasického stresování, zda dělám všechno dobře, popř. pozorování, jak rostlina prosperuje po mém zásahu. To nikoho nepřekvapí, čili nuda.

Leč jedna, nyní už roční tráva tvoří pravý opak všech ostatních; je nesmírně vitální. Tak vitální, že se rozhodla podívat mimo vyhrazené území, a začala mi prorůstat o půl metru dál mezi jiné rostliny. Protože tuhle travinu mi přivezl a zasadil kamarád při zakládání zahrady, netušil jsem přesný název. Vlezl jsem tedy na internet a podle základních indicií (vitální, tráva, odnožuje, potvora) jsem ji během chvilky našel. Je to taky ozdobnice, ale typ cukrová (Miscanthus Sacchariflorus). Dočetl jsem se, že jde o silnou a velmi agilní travinu, která odnožuje stylem bambusu, rozrůstá se jako pýr plazivý a je prakticky nezničitelná, neb snese i slabší dávku herbicidu (tj. postřiku zcela likvidující cokoliv zelené). Slovo nezničitelná mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl jí zabránit v dalším růstu instalací protibambusového obrubníku (45 cm vysoká fólie z tvrdého plastu) s tím, že jí tím rozhodně neublížím.

Poznatky:

• Vytáhnout 140 cm vysoký a přes půl metru široký trs trávy ze země vyžaduje masivní práci s rýčem, nehledě k tomu, že celý trs váží i s balem přes 40 kilo.
• Vyhloubit jámu tak, aby se tam vešla 45 cm vysoká folie, chvíli trvá a překvapivě tato aktivita generuje hodně odpadní zeminy.
• Najít a vytrhnout ze země všechny odnožující kořeny nápadně připomíná jedno rodinné tahání řepy.
• Vrátit trs s osekanými kořeny do nyní již ohrazené jámy je složitější, než se zdá. Už jen proto, že má tendenci se drolit na víc částí, popř. nesedí tak, jak by měl.

Operace trvající téměř 2 hodiny se nakonec povedla a travina se tvářila spokojeně. S radostným vědomím, že jsem nemohl nic zkazit, jsem večer ulehl do lože.

Ráno mi došlo, že pojem vitální znamená i to, že rostlina reaguje rychleji na změny. Do rána totiž dokonale zdechla. Všechny ty sytě zelené stvoly byly seschlé, spadlé, srolované, šedé, zkrátka katastrofální pohled.

Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Po poradě se specialisty jsem ostříhal trávu, pohnojil, zalil a dnes, po 3 týdnech, už má zase 60 cm, vesele se zelená a roste. Teď je jen otázkou, zda instalovaná folie bude fungovat a udrží trávu v daném místě.

A mimochodem - když jsem včera přijel do jednoho zahradnictví, které mám po cestě domů, a prodavačka mě pozdravila se slovy "Dobrý den, tak už jste tu zas?", došlo mi, že bych měl svoje koníčky trochu korigovat :)).

Pohodový bezmračný prodloužený víkend přejí,
- Kanty, KFL a Irča