Co IT-týden dal: sport, sport a ještě jednou sport

Kanty> Karel i Irča dnes zaslouženě dovolenkují, pročež mám trochu víc prostoru. To se hodí, neb během uplynulého týdne jsem zaznamenal tři sportovní události, o něž bych se s vámi rád podělil.

V pondělí jsme měli celofiremní setkání a kromě oficiální části se konala i část neoficiální, vyplněná nejrůznějšími sportovními disciplínami, od fotbalu v kleci, přes pétanque až po pivní štafetu. Na výběr byl mimo jiné i plážový volejbal a právě zde došlo k brutální události, jež pravděpodobně nemá v historii MS sportovních aktivit obdoby. Ve třetím utkání u jednoho mužstva odpadla kolegyně a hledala se náhrada. Dychtivě se přihlásil kolega (říkejme mu pracovně Hujer) a nedal jinak, než že si zahraje. Byl sice odrazován okolím, přece jen už není nejmladší a sportu se věnuje spíš okrajově, volejbal viděl jen v televizi a to ještě z dálky, ale nedal si říct a nastoupil. Neznalý pravidel si ovšem neuvědomil, že by se neměl po míči vrhat střemhlav za každou cenu, speciálně ve chvíli, kdy míč letí na vedle stojícího kolegu. Hujer se plavnou šipkou po míči vrhl, ovšem to před ním stojící spoluhráč neviděl a při jeho pokusu míč odvrátit se potkalo Hujerovo obočí se spoluhráčovým loktem. Obočí nevydrželo, roztrhlo se a z odchlíplé rány se začala valit krev. Celkem Hujer přišel o dobré dvě deci a v nemocnici ho napravili pomocí tří (!) stehů. Kdyby se to nestalo na firemní akci a kolegům, nevěřil bych, že i u plážového volejbalu někdo může utrpět takovýto (typicky boxerský) úraz.

O druhou sportovní vložku se postaraly moje děti. Poměrně dlouho jsem odolával pokusům dostat na naši zahradu bazén. Na nářky dětí, že se budou cvičit v plavání a potápění jsem oponoval, že můžeme zajet na veřejné koupaliště, že modrý bachor vypadá na zahradě ohyzdně a vůbec, že já to sponzorovat nebudu. Pak se k dětem začala přidávat žena a v tu chvíli už jsem tušil, že je vše ztraceno. Netrvalo dlouho, dětičky přišly s naspořeným kapesným a letákem z nejmenovaného řetězce, který nabízel bazén přijatelné velikosti včetně filtrace, a to, považte, v akci! No nekupte to za tu cenu, že. Nezbylo mi tedy než ustoupit a bazén pořídit. Utěšoval jsem se aspoň tím, že jsem finančně nekrvácel, to jsem ovšem ještě nevěděl co mě čeká. Naše zahrada je totiž na svažitém pozemku a to se s bazénem moc nesnese. Proto jsem zašel na diskusi k sousedovi, který si podobným procesem prošel před rokem. Z posezení jsem si odnesl ponaučení, že je nejprve potřeba vykopat místo, které bude vodorovné a o průměru o něco větším, než je bazén. Poté je potřeba toto místo uhrabat do rovna, zcela dorovnat pískem, položit geoizolační plachtu a teprve potom je možno (opět předepsaným způsobem) položit a napustit bazén.

Nu co, řekl jsem si. Jsem technicky erudovaný člověk, v mládí jsem se při rekonstrukci domu rodičů lecčemus přiučil, neměl by to pro mě být problém. Po několika dnech strávených odpolední prací s rýčem jsem musel konstatovat, že technicky to problém opravdu není, ovšem ta fyzička a grif jaksi chybí. Na tomto místě bych všechny ajťáky rád upozornil, že ač na letáku vypadá bazén o průměru 3,66 m malý, v reálu je ta díra nechutně veliká. Když jsem skončil s kopáním, zjistil jsem, že jílovitý hrudkovitý podklad také není to nejlepší pro dokonale rovný povrch a když mě manželka večer upozornila, že bych mohl vstoupit do partaje, protože mám zcela spálená červená záda, měl jsem chuť rozkopat kromě země i bazén samotný.

Ovšem na druhou stranu: díra v zemi vypadá impozantně, a teď už mě čeká jen to zarovnat pískem, položit, napustit, zapojit filtraci…. no zkrátka, kdybych příští týden nic nenapsal, tak jsem skonal při implementaci bazénu v dojemném pokusu udělat dětem radost.

A než se rozloučím, něco málo ke třetí sportovní události. Ač fandím hokeji, fotbal mě nechává chladným. Přesto i já jsem zaznamenal, že se hraje EURO 2012, a coby patriot jsem včera při večerním obcování s notebookem nechal jeden tab otevřený pro sledování vývoje zápasu. Dopadli jsme, jak jsme dopadli, komentář přenechám zkušenějším, Co mě ovšem naprosto odrovnalo je fakt, že jsme v padesátileté historii šampionátů prvním týmem, který ze skupiny postoupil se záporným skóre a rovněž mě pobavila bilance včerejšího zápasu, podle které jsme ani jednou nevystřelili na branku. V tom případě i já coby laik chápu, že jsme vyhrát prostě nemohli. Ale co, nepovedlo se to teď, povede se to příště, není-liž pravda?

Pohodový víkend bez sportovních úrazů a spálených zad přejí

Kanty a KFL s Irčou v.z.