Co IT-Týden dal: cestopisy z Brna
Irča> Ve středu jsem se rozhodla, že přijmu pozvání od Lucky z Microsoft inovačního centra v Brně a zúčastním se Star Cube Show, prezentace projektů začínajících firem.
Protože kolega Štěpán byl kvůli Windows 8 raodshow na místě již od úterý, musela jsem se tentokrát dopravit vlastním autem, což se ukázalo jako velmi špatná volba. Teprve ve svém pražském přbližovadle jsem si opět po dlouhé době uvědomila, jak šíleně rozbitá D1 je, a přestože ručička tachometru se nikdy nepřehoupla přes 120km/h, byla to nejadrenalinovější jízda za posledních několik let. Všimli jste si také, kolik docela prudkých zatáček D1 má? Já ano. Ovšem na druhou stranu, řízení mého vozu na dálkové cesty má i své kladné stránky. Rozhodně se mi nemůže stát, že by mě jízda ukolébala ke spánku a je v podstatě nereálné, abych překročila povolenou rychlost.
V 19:50 jsem dorazila do Brna, do nejmenovaného design hotelu. Na recepci mě uvítala příjemná slečna s tím, že mě zdarma upgradovala do lepšího a většího pokoje. Byla jsem zvědavá, jakýže to luxus na mě čeká, a zažila jsem mírné překvapení. Pokoj byl krásně moderně zařízený, to ano, ovšem velikost pokoje byla trochu zarážející. V celém pokoji byla v podstatě dvojpostel, kolem které bylo ze všech stran cca 50 cm místa, u hlavy se krčily dva noční stolky a jinak se tam vcelku nic nevešlo. Přemýšlela jsem, jak asi vypadá ten „menší“ pokoj, ve kterém jsem měla být původně – že by palanda? No nic, hodila jsem na postel věci, zavolala taxi a vyrazila za Štěpánem a majorama do nejmenované restaurace, kde již od 16:00 hodin probírali důležité strategické záležitosti pro příští fiskál.
Když taxikář zastavil u přízemní lehce oprýskané podlouhlé budovy s malými okýnky, nemohl si nevšimnout otazníků v mých očích. „Pani, víte co tady bylo za války? Koncentrák. Bude to 100,- Kč.“ (nyní už možná brněnští vědí, o jakou putyku se jedná). Domek jsem obešla a naštěstí se ukázalo, že k restauraci přísluší pěkné sezení venku v parčíku. Hned u prvního stolu seděl Štěpán s jedním z majorů a dvěma mladými veselými hezkými děvčaty, což mě trochu zarazilo. Jak se ukázalo hned vzápětí, měla jsem to nesmírné štěstí, že jsem se ocitla v přítomnosti jiného živočišného druhu – krásné vtipné mladé slečny, které umí programovat, pájet (to mi přikázal Štěpán, že musím zdůraznit, pokud je zmíním v CITTD) a studují biofyziku. Co jsem v restauraci ocenila především, byla vnímavá obsluha. Na dotaz, co si dám, jsem odpověděla: „bílé víno“. Paní servírka zřejmě z mého přízvuku poznala, že jsem z Prahy, odpustila si naprosto zbytečnou otázku, kterou mi většinou všude pokládají: „Jaké víno?“ a přinesla prostě skleničku bílého vína. Kolem desáté nás z této restaurace kvůli zavíračce vyhnali. Protože se nám ještě nechtělo zpátky na hotel, přemýšleli jsme, kam dál. Slečny biofyzičky navrhly, že bychom mohli jít všichni do studentského klubu Terč. Dýchla na mě nostalgie, naposledy jsem byla ve studentském klubu na Strahově cca před 16 lety, a tak jsem návrh podpořila. Už když jsme procházeli jakýmsi sídlištěm a blížili se k určenému paneláku, začínala jsem pochybovat o moudrosti svého rozhodnutí.
V klubu mě zaujalo hned několik věcí. První, že se tam nekouří. To osobně považuji za skvělý kladný posun za těch 16 let! Druhé překvapení byla cena, kterou po nás chtěl barman za objednané nápoje. Raději jsem se opakovaně ujistila, zda se o kilo neošidil. Neošidil. Další, co mě zaujalo, byla cedule se sortimentem, vyvěšená nad barem, respektive její část „Jiné“.
Po pár skleničkách vína mi to nedalo a musela jsem přemýšlet, jaká je mezi jednotlivými položkami na tomto seznamu souvislost. Slečna sedící u baru si všimla mého zadumaného pohledu a nabídla mi naprosto logické vysvětlení. Souvislost mezi zápalkami, kondomy, smetanou do kávy, zapalovačem a kelímkem byla v tu chvíli tak zřejmá, že jsem se téměř styděla, že jsem na to nepřišla sama. Pokud by to někomu z vás zřejmé nebylo, můžete tipovat v diskusi. Poslední věcí, která mě zaujala byl fakt, že v klubu na kanapi zřejmě někdo trvale bydlí, viz samovypovídající foto.
Asi po 20 minutách od chvíle, kdy jsme do klubu dorazili, navrhla jedna z „našich“ biofyziček, že bychom si mohli zahrát fotbálek. To mi přišlo jako dobrý nápad, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomila, že abych mohla hrát, budu muset někam odložit svou oblíbenou kabelku, kterou jsem ten večer, nevědouc do jakých končin se ten večer dostanu, zvolila ke svému outfitu. Ani ta nejčistší židle nebo stůl se zde neblížily ničemu, na co bych byla ochotná svou milovanou kabelku odložit. Problém se ovšem vyřešil téměř okamžitě. Slečna biofyzička mi nabídla, že dá na zem svou kabelku, na tu já dám bundu a na bundu mou kabelku. K fotbálku bych snad už jen dodala, že jsem rezolutně odmítla být v týmu se Štěpánem, známým to sabotérem jakýchkoli her. Moc to nepomohlo. S mým parťákem, majorem, jsme stejně všechny hry prohráli. Po fotbálku jsme vyrazili zpět na hotel. Ještě před ulehnutím jsem ocenila taktiku hotelu, jak donutit hosty, aby se zbytečně necachatli ve sprše a neplýtvali vodou. Cca po minutě byla na výběr buď voda vařící, při páce otočené vlevo nebo velmi vařící, při páce otočené vpravo.
Ve čtvrtek jsem vyrazila na již zmiňovanou Star cube show. Byla jsem velmi mile překvapená kvalitou přednesu účastníků, který byl v angličtině. Na druhou stranu pro mě byl trochu zklamáním obsah prezentací. V mnoha případech neřekli účastníci ve vymezených dvou minutách vůbec podstatu projektu, tudíž jsem nepochopila oč jde. Ze 14ti prezentovaných projektů nakonec zvítězil rezervační systém Reservio.
Závěrem – Brno se pomalu, ale jistě stává mou oblíbenou destinací, protože jsou tam milí přátelští lidé a vždy tam na mě čekají nové zážitky.
Kanty> K rozsáhlému Irčině cestopisu přidám jedno vysvětlení. Pokud vám po přečtení předchozích řádků vrtá hlavou, kdože to jsou ti majoři, pak vězte, že se jedná o pedagogy z Univerzity obrany v Brně, s kteroužto (stejně jako s ostatními vysokými školami) úzce spolupracujeme. O výsledcích naší spolupráce si můžete počíst třeba v tomto článku.
KFL stále dovolenkuje, a byť je coby správný internetový závislák neustále online a odpovídá na maily, na jeho příspěvek do CITTD si budeme muset počkat do příštího týdne. Ale bude se na co těšit, popis cesty po krásách zahrádky a klonování nových druhů travin bude určitě stát za to
Příjemný a pohodově prožitý víkend přejí
Irča, Kanty a KFL v.z.