Co IT-týden dal: IT campy a retro hotel, odpad

Kanty> Včera jsme v Praze zakončili šňůru IT campů, speciálních akcí, zaměřených na privátní cloud a jeho představení IT profesionálům. S IT campem jsme objezdili osm českých a moravských měst a kromě demystifikace pojmu cloud jsme se věnovali představení virtualizačních technologií Microsoftu, produktům System Center 2012 a jejich využití při stavbě privátního cloudu.

IT campy jsme se snažili oproti podobným akcím pojmout drobet jinak. Kromě standardních prezentací jsme se hlavně snažili diskutovat s účastníky, probírat jejich vlastní názor, obavy a potřeby a abychom tyto informace dostali, neváhali jsme v některých případech využít i boxerských rukavic. Výsledky se dostavily, v některých městech jsme docílili kýženého výsledku, kdy si přímo účastníci IT campu mezi sebou vyměňovali zkušenosti z oboru, dokázali si navzájem poradit a v některých případech se domluvit i na další spolupráci. Díky dotazníkům na zpětnou vazbu, které většina účastníků poctivě vyplnila a odevzdala (díky!) víme, že tato forma setkávání je zajímavá, má své opodstatnění a stála by za další návštěvu, pokud přijdeme s dalším IT campem pojednávajícím o novém tématu. Až k tomu dojde, určitě vás budeme informovat na stránkách TechNet blogu, abyste se mohli registrovat a nepropásli tak jedinečnou příležitost

Ale abych nemluvil jen o zpětné vazbě. Kromě jiných měst jsme navštívili i Zlín, kde jsme měli tu čest jednu noc přespat v hotelu, jehož jméno je totožné s hlavním městem Ruska. Nutno říct, že to byl opravdu zážitek. Pokud byste toužili po návratu do doby před sametovou revolucí, doporučuji se do tohoto hotelu vydat. Připadal jsem si jak v Jiříkově vidění a nutno říct, že jsem byl tímto návratem do minulosti opravdu nadšen a užíval jsem si ho. Po odemčení pokoje (FABkou, nikoliv kartou, a dveře měly kliku i z chodby) jsem užasle zíral na holé stěny, osvětlené sterilním světlem zářivek, nábytek z osmdesátých let a totálně sterilní prostředí umocňované slabým odérem levného mýdla. Omráčen nakoukl jsem do koupelny, kterážto byla vykachlíkována od podlahy po strop a věrna pokoji byla zcela holá (chyběl dokonce i závěs u sprchy). Okouzlen začal jsem zkoumat vybavení a zaujal mě třeba minibar (mini lednička, prázdná a odpojená ze zásuvky), video systém (dvacet let staré čtrnáctipalcové ***átko, kde k mému úžasu fungovaly všechny české televizní kanály. Fakt jsem tomu nechtěl věřit, ta televize měla analogový tuner, nechápu jak to udělali) a doslova mě omráčila jednotka klimatizace, jejíž ovládání jsem si i vyfotil:

(jedná se o radiátor topení, kde je naznačeno, kterým směrem kroutit pro dosažení teplejšího prostředí. Ventil na radiátoru, kterým by se dalo kroutit, bohužel chyběl).

Rovněž jsem zalitoval, že jsem nedávno přestal kouřit, protože v tomto hotelu se dalo kouřit téměř všude – v pokoji, na chodbách, v zasedacích místnostech a jak jsme zjistili druhý den ráno, kuřácká místnost byla k dispozici i pro snídani. Kdo neviděl, neuvěří.

Pln těchto dojmů jsem potom šel s obavami na recepci, snažíc se zaplatit za ubytování kreditní kartou. Dvě velmi milé babičky se na mě vlídně usmály, kartu akceptovaly, vyplnily na počítači všechny potřebné údaje a pak se ozval zvuk, který už jsem velmi dlouho neslyšel. Vzpomínáte si na takové to charakteristické rachocení, podobné kulometné palbě, které vydává devítijehličková tiskárna při plném vytížení? Tak to bylo přesně ono. Po několika minutách tisk doběhl, přívětivá babička papír vyndala, odtrhla děrované okraje, rozdělila papír na originál a průklepovou kopii a velmi pečlivě odstřihla obrovskými nůžkami čistý kus papíru, abych dostal skutečně to, co potřebuji, a nic zbytečného navíc. V naprostém úžasu a příjemně naladěn vzpomínkami na doby minulé jsem odešel do zasedací místnosti, kde jsme následně z Honzou Matějkou (který se posléze vyjádřil v tom smyslu, že hotel si tuto image pěstuje schválně, jinak to není možné) uvedli jeden z nejúspěšnějších IT campů celého běhu. Takže konec dobrý, všechno dobré.

KFL > Tak tak, série IT campů došla do svého zdárného konce. Děkujeme všem, kteří se přišli podívat a načerpat informace, a zároveň snad můžeme oznámit, že IT campy zavítají i do dalších měst. Uvidíme, jak dopadne plánování a rozpočet, ale do června bychom mohli ještě pár lokalit dát.

S tímto tématem ale souvisí jedno z těch méně příjemných zjištění, pro které v tuto chvíli nemáme vysvětlení. Když se plánuje akce, obvykle se kalkuluje tzv. odpad. Tedy lidé, kteří se registrují, ale nakonec na akci nedorazí. Není v tom nic pejorativního, ale zkrátka pragmatické označení. Obvykle kalkulujeme, že zhruba třetina registrovaných nepřijde (u akcí zdarma), a vše se posléze objednává (kapacita místnosti, občerstvení) v takto spočítaných číslech. Zcela tristní ovšem byla situace u IT campů, kdy v některých městech odpad dosahoval 60 %, což je naprosto tragické. Kupříkladu na včerejší IT Camp v Praze bylo registrováno téměř 130 lidí a dorazilo jich.... chvíle napětí.... 49! To znamená, že z objednaných 80 obědů jich 31 zbylo, což ovšem nic nemění na tom, že je musíme zaplatit.

Stejný trend sledujeme i na jiných akcích pořádaných v rámci (i mimo) Microsoft. Semináře, na které byl vždy nával a čekací listina, nyní prakticky zejí prázdnotou nebo jsou zaplněny jen z půlky. Proč? Tušíte? Jaro? Nedostatek času? O tom, že se samozřejmě nikdo z akce neodhlásí, ani nemluvím...

Je to škoda a člověk pak samozřejmě přemýšlí, jestli vůbec mají podobné akce smysl. Podle zpětné vazby za poslední dva roky ano, lidi chtějí fyzické akce, ale potom to tak ve výsledku vůbec nevypadá. Škoda.

Pohodový víkend bez bolestivých návratů do minulosti přejí,
- Kanty, KFL & Irča