Co IT-týden dal: chrchly chrchly a omdlení

KFL > Po minulém týdnu, který se nesl ve znamení Tech Days, všichni zpomalili na normální pracovní rychlost. Asi bych měl spíš napsat, že “by nejspíš byli zpomalili”, protože značná část týmu v závěru akce ochořela. Rýmičky, nachlazení, kašlíček, ztráta hlasu, chřipka - to všechno přišlo s úlevným odlivem adrenalinu a napětí, které každou akci provází.

V pátek to u nás vypadalo jako po výbuchu. Všude ležely zbylé propriety z akce, navezené materiály, formuláře, a všehovšudy tady byli cca 2 lidé, z toho oba chrchlající. Zbytek ležel doma a snažil se dát do kupy. V pondělí situace nebyla o mnoho lepší, byť se zadařilo některým kolegům se resuscitovat do podoby, kdy mohli přijít do práce a relativně normálně fungovat.

Podobný stav se nevyhnul i externím prezentujícím, kteří druhý den v Praze dali s vypětím všech sil, aby následně odpadli do domácího léčení.

Inu, velká akce žádá velkých obětí :). A více již nebudu zdržovat, jen vás pozvu na každoroční akci pořádanou společností Gopas - TechEd Devcon 2012. A zároveň tu pro vás máme příspěvek od kolegyně Ireny :).

Irena > A nyní můj vstup, který jsem pracovně nazvala jako “Iren demuje Windows 8”

Předminulý týden jsem viděla (komentáře), že někteří čtenáři pojali obavy o můj život, zvlášť po dramaticky popsané scénce s KFL. A protože byste ujištění KFLho a Kantyho o tom, že jsem stále naživu, nemuseli uvěřit, dodám tento týden také svou troškou do mlýna.

Před nějakým časem jsem se si řekla, že bych také chtěla poznat ten úžasný opojný pocit, který zažívají moji kolegové při prezentaci v narvaném sále. Netrvalo dlouho a kolega Štěpán Bechynský, náš největší egotripista (“Největším egotripistou, ačkoli se proti tomuto výrazu ohrazuji, jsem rozhodně já, protože jsem ze všech nejlepší. - pozn.: Michael Juřek) , se rozhodl mi tento pocit dopřát. Přišel s neodolatelnou nabídkou: „Budeš demovat W8 uživatelsky na TechDays v roli normálního jůzra.”

Nejprve jsem z toho měla velkou radost, bude to super, to zvládnu, mám na to spoustu času, budu prostě úžasná! Pak se ale začal čas krátit a přišly první vady na kráse – stále jsme totiž z USA nedostali potřebný obsah pro prezentace a dema.

Když do TechDays zbývaly 2 týdny, a pořád jsem neměla co demovat, stále jsem nepanikařila. To přišlo až necelý týden před akcí, kdy jsem stále neměla podklady. A pak se to stalo - 29. 2. bylo uvolněno Consumer Preview, a s ním konečně dorazily i první podklady pro prezentace. V tu chvíli začalo peklo především pro Štěpána, který se zavázal, že mě řádně připraví, vše naučí a také se mnou prezentaci projde a vyzkouší.

Premiéru jsem měla mít 1. března  odpoledne před cca 20 diváky. Toho dne, zhruba ve 14:00, mě zachvátila paralyzující panika, kterou jsem do té chvíle ve svém životě nezažila. Mojí utkvělou představu, že vylezu před lidi, řeknu WOW, a omdlim, se Štěpán snažil zarazit hned v počátku. Když nakonec přišlo na věc, nervozita trochu opadla a demo proběhlo zhruba dle předpokladů. Jenže po skončení mi hlavou běželo jen: ‘Uff, takže tohle má být ten nejúžasnější pocit na světě? Už přišel? Nebo teprve dorazí? Zatim jsem si to teda moc neužila.’

Nicméně jsem měla za to, že když jsem si prezentování pěkně vyzkoušela, neomdlela jsem, ani se mi nic jiného nepřihodilo, budou brněnské Tech Days úplná pohodička. Opak byl (překvapivě) pravdou. Když jsem si v Brně stoupla na podium a viděla plný sál lidí, dostavil se  již dobře známý pocit na omdlení. Naštěstí na mě v tu chvíli režie rozsvítila reflektory a přestala jsem vidět cokoliv od první řady dál. Zhluboka jsem se nadechla, sedla si za vizualizér a začala.

Demo zahájilo dobře, zalogovala jsem se a pomalu přešla na další obrazovku. Ťuk, ťuk a nic, ťuk, ťuk a nic. ‘No super, poprvé na podiu a zrovna mě musí vypadnout internet! Proč já? Co teď asi mám dělat...’Po pravdě řečeno, moje demo totiž obsahovalo prakticky pouze obsah závislý na internetu. Naštěstí jsem si všimla, že na dotykové obrazovce vedle internet funguje, a tak jsem se k ní nějak přesunula, a asi pokračovala zhruba podle plánu. Proč asi? Od chvíle, kdy vypadl internet, si už totiž moc nepamatuju, co jsem ukazovala, říkala nebo dělala. ‘Takže tohle má být ten nejúžasnější pocit? Tak já nevim, to se mi prostě nezdá. Co na tom ti chlapi vidí?’

Praha, 7. 3., a dav lidí v sále. Tak snad dneska už to konečně přijde. Všechno mám odzkoušený, mám super připravený tahák z domova, internet funguje! A přišlo to – nervozita jen minimální, hlas se mi netřese, sama sebe i poslouchám, co říkám, a tak se zhruba v půlce dema poprvné za celou dobu odvážím podívat do hlediště. Šok - ’To není možný! Lidi opravdu se zájmem koukaj na plátno, poslouchají, co jim řikám a vypadají, že je to zajímá! Aha, tak to je ono, to je ten bájný pocit, o kterém všichni mluví.’

Co říci závěrem? Vyzkoušela jsem si to a nakonec se mi to fakt líbilo! Takže se určitě můžete těšit na to, že mě zas někdy uvidíte na podiu. Pokud mi to naši egotripisti teda dovolí. No a pokud se na to netěšíte vy, tak já ano :-).

Kanty > Tomáš dnes nic nenapíše, protože je doma, kde se doléčuje z nachlazení a proběhnuvších dvou IT campů na Moravě :).

Hezký jarní víkend,
- KFL, Irena a Kanty