Co IT-týden dal: letištní zamrzlík a multimodlitebna

Kanty> nejprve mi dovolte, abych se omluvil za poslední dva pátky, kdy jsem nenapsal oblíbené čtivo Co IT-týden dal. Na svou obhajobu musím říct, že jsem je nenapsal kvůli vám. První pátek jsem byl na cestě do Redmondu, kde jsem následně čerpal nejnovější informace o připravovaných novinkách Microsoftu, abych vás s těmito informacemi mohl seznámit na TechDays 2012. Nutno říct, že informací speciálně v oblasti připravovaného Windows Serveru je hodně a některé novinky jsou skutečně omračující, proto doporučuji s registrací na TechDays neváhat. Čili poměrně dobrý důvod pro vynechání CITD. Druhý pátek byl rázu podobného, byť směrově opačného, vracel jsem se zpátky.

Coby letadlový nadšenec-amatér jsem se rozhodl pro let Praha – Londýn – Seattle, protože britové mají k dispozici Boeing 747 (taková to dvoupatrová obluda), kterým jsem ještě nikdy neletěl a chtěl jsem si to vyzkoušet.

WP_000073

Obr 1.: Obluda číslo jedna před cestou do Seattlu

Musím říct, že to letí úplně stejně jako jakákoliv jiná obluda na dálkové lety a po deseti hodinách jsem vylezl stejně zmlácený jako jindy. Jediné, co bylo v letadle navíc, byly schůdky do patra, ale ty jsem si stihl akorát letmo prohlédnout, protože nahoru do první třídy mě kupodivu nepustili.

Pravá legrace ovšem nastala až při zpátečním letu. Nástup v Seattlu, opět dvoupatrové monstrum, opět devět hodin zkroucený jako paragraf a konečně: přistání v Londýně. Rolujeme si to k letištní budově, kapitán se do reproduktorů prsí, že jsme doletěli o patnáct minut dříve, všichni už se těší ven. Zastavíme u baráku, všichni si začínají balit věci a čekají, kdy budou vypuštěni. Tento proces se ovšem prodlužuje a po pěti minutách kapitán ohlašuje do rozhlasu, že dveře zamrzly a nejdou otevřít. Myslel jsem, že mě šálí sluch. To přece není možné! Výdobytek moderní techniky, létající palác, a nejdou mu otevřít dveře kvůli pouhým pěti stupňům pod nulou?! Sakra, vždyť jsme letěli v jedenácti tisících metrech a ukazovalo to mínus šedesát! A opravdu, za dalších pět minut kapitán své hlášení opravil: nezamrzly dveře, ale něco se pokazilo na hybném ústrojí tubusů, které se za normálních okolností přisunou k letadlu a jimiž následně pohodlně vystoupíte přímo do letištní budovy. Na naší stojánce byly tubusy dva, bohužel nefungoval ani jeden. Po další čtvrthodině (kdy jsme byli opakovaně ujišťování, že letištní autority se snaží tubusy opravit (fakt nevím proč zrovna letištní autority, místo toho měli možná poslat mechanika)) nám kapitán nadšeně sdělil, že našli řešení, pošlou nám normální schůdky. To by bylo kvitováno s povděkem, kdyby se ovšem přistavení schůdků nakonec neprotáhlo na celou hodinu. Chápete to? Máte za sebou devět hodin letu, jste unavení, hladoví, chce se vám na… no však víte kam, letiště máte přímo před nosem, ale ještě hodinu musíte strávit v té hromadě plechu a nýtů zvané letadlo. A do toho všeho každých pět minut jásavé kapitánovy proslovy (on to asi chudák myslel dobře, ale bylo to spíš kontraproduktivní), kdy mimo jiné sděloval, že ho opravdu mrzí, že cestující zřejmě nestihnou návazné přípoje. Co to sakra je?! (Pozn.: na tomto místě jsem původně použil jadrnější výraz, ale KFL mi ho zcenzuroval. Zvláštní, kdybych psal článek o polévkách, tak nikomu nevadí, že napíšu “prdelačka”. No nic, doufám že mě nikdo z vás Karlovi za tuhle poznámku nepráskne:). Letiště jako kráva, stovky letadel najednou na zemi, desítky letadel najednou ve vzduchu, cesta z jednoho terminálu do druhého trvá hodinu (a to cestou jedete vlakem i autobusem) a nejsou schopní sehnat schůdky! Pane bože!

Když už jsme u toho Boha: já měl na přestup tři hodiny, takže jsem nerozhozen a škodolibě pobaven pokračoval na terminál 3, kde jsem očekával let do Prahy. Při té příležitosti jsem procoural terminál a zjistil jsem, že tu mají multimodlitební místnost. Moc jsem tomu nerozuměl, ale název opravdu odpovídá určení: je to místnost, kde se mohou modlit všichni věřící bez ohledu na to, v koho nebo co věří. Rozhodně se nechci dotknout věřících, ale když jsem si představil vedle sebe naskládaného křesťana, muslima, budhistu a já nevím koho ještě dalšího, jak se spolu multimodlí, tak jsem se rozesmál, což mi vyneslo hněvivý pohled od místní ochranky. Ale co, dělají machry s multimodlitební místností a pro schůdky musí jezdit bůhví kam!

Ale abych nebyl k britským aerolinkám nefér: letadlo do Prahy jsem stihl, letělo jak mělo, nezamrzlo a v Praze jsem byl přesně podle plánu. Navíc v IT branži více než jinde platí, že co se může pokazit se dříve nebo později pokazí, takže i zamrzlý tubus beru s rezervou. A jako malý bonbónek se mi při rolování na start v Londýně podařilo naživo spatřit (a pamětliv čtenářů TechNet blogu i vyfotografovat) další, tentokrát kompletně dvoupatrovou příšeru, Airbus A380.

WP_000108

Obr. 2: Obluda číslo dvě, foceno při rolování na ranvej odlet smět Praha

Za příšernou kvalitu pořízené fotografie se omlouvám, ale fotil jsem narychlo, telefonem a navíc mi nešlo stáhnout okénko, takže jsem fotil přes sklo. Ale schválně zkuste hádat, jakým letadlem bych se chtěl proletět příště. Tipnete si?

Hezký víkend bez zamrzlin a omrzlin přejí

Kanty & KFL