Co IT-týden dal: rýmička a slivovice


Kanty > minulý pátek jsem měl v úmyslu odcestovat spolu s KFL na WUG teambuilding, bohužel virová nákaza rozhodla jinak. Ve čtvrtek odpoledne odpadla mladší dcera, ve čtvrtek večer starší dcera a po probdělé noci u dětí zahlásila bolavý krk a horečku i manželka. Za téhle situace prostě odjet nešlo a tak jsem víkend strávil (místo toho abych si družně u sklenky popovídal s WUGaři – kluci sorry, někdy příště) opečováváním tří samiček (holky koukaly na televizi, byl tam pořad o přírodě, musel jsem vysvětlovat rozdíl mezi samečkem a samičkou a ještě mě to nepustilo). V pondělí jsem to všechno rozvezl po doktorech, do lékárny jsem zajel, antibiotika rozdal a utěšoval se vědomím, že až chřipka skočí na mě, bude o mě pečováno se stejnou láskou.

Ostatně na potvrzení této teorie jsem nemusel čekat dlouho. V pondělí odpoledne už jsem neklamně cítil, že nejsem zcela fit a začala se objevovat rýmička. Coby zodpovědný pracovník jsem však v úterý šel do práce, majíc neodkladnou schůzku. Na té jsem zjistil, že pomalu ztrácím hlas, což bylo docela tristní, protože odpoledne mě čekala poslední lekce Office 365 akademie, neboli hodina a půl mluvení přes Live Meeting. Vyzkoušel jsem co se dalo, cucavým bonbonem počínaje a panákem slivovice konče a alespoň trochu jsem hlas napravil. Faktem je, že jsem se hned na začátku přenosu omluvil za svůj heavy metalový hlas, ale i tak to pro posluchače musel být zážitek a ještě jednou se jim tímto omlouvám. Ostatně můžete posoudit sami, mrkněte na mstv.cz a pusťte si poslední video z Office 365 akademie, hlas ze záhrobí stojí za to.

Večer už jsem nemluvil vůbec, byl jsem schopen pouze sípat fistulí. Tomu dodala korunu manželka, které se s přibývajícími silami vrátila i obvyklá jízlivost. Poté, co jsem na ní promluvil, trefně poznamenala, že mám přiteplalý hlas. A to byla poslední rána, kterou jsem už neustál, důstojně jsem se odebral do postele a druhý den k doktorce pro antibiotika. Ale potěšilo mě, že samičky se pak o mě postaraly.

KFL > Ach ano, běžné neduhy. Moje žena si ze mě nezřídka utahuje, že mi stále něco je. Tu mě bolí hlava, tu záda, tu mám rýmičku, pak mě bolí kyčel, potom zase hlava a tak dále. Vzhledem k tomu, že jsem za posledních 15 let měl pouze jednu neschopenku (shodou okolností před 2 týdny, kdy mě prcek nakazil nějakou svojí chorobou), opravdu nechápu, o čem mluví. A podle spravedlivého rčení, že na každého jednou dojde, došlo i na ni. V neděli ji pobolívalo v krku, v pondělí už nemohla polykat vůbec a v úterý přišla o hlas. Felčar diagnostikoval zánět nosohltanu, prý běžnou věc, a poslal ji domů s aspirinem. Ve středu žena kouzelně sípala, což bylo vtipné hlavně kvůli tomu, že ji naše ratolest prakticky neslyšela a měla totální svobodu pohybu a činnosti.

Zajímavé na celé historce je ale něco jiného. Když v úterý aspirin, sprej a cucadla do krku zcela selhala, doplnili jsme klasickou léčbu kloktáním slivovice. Žena, která normálně příliš nepije, vykloktala 3 panáky a šla spát s tím, že jí bude ráno líp. A co myslíte – bylo. Posilněna touto léčebnou zkušeností, vykloktala ve středu večer další 4 panáky a chystala se jít spát, když tu došel soused na kus řeči. O hodinu později už bylo, i přes má laskavá varování, vykloktáno panáků zhruba osm a mně bylo jasné, že ráno sice bude krk v pořádku, ale žena určitě ne. A co myslíte, měl jsem pravdu. To byl pocit zadostiučinění, když se žena mátožně celý den sbírala, neustále si stěžovala na bolest hlavy a při vyslovení jakéhokoli alkoholového nápoje jen tiše sténala. To byla radost, když jsem si taky mohl rejpnout.

Radost ale nevydržela moc dlouho. Večer začalo škrábat v krku mě :).

Hezký bezrýmičkový víkend přejí,
Kanty & KFL

Comments (0)

Skip to main content