Co IT-týden dal: létáme


KFL > Tomáš je opět na dovolené, čili břímě CITD nesu zase já. Poslední dobou se ostatně dost střídáme. Celý tento týden byl ve znamení několika důležitých věcí. Postupně se začínají objevovat nové zprávy o Windows 8, chystáme pár akcí a také další Dny otevřených dveří. Do toho se blíží každoroční průzkum spokojenosti (podzimní vlna), takže práce více než dost. Proč ale létání?

O novém simulátoru umístěném v našem prostoru jsme už psali. Jeho stav přešel z modelu “zkoušíme” do “létáme”. A protože plánujeme jeho umístění i na některých akcích, bylo nutno nastavit správně scénáře kvůli střídání pilotů. Takže včera se experimentovalo a připravil se typický letecký scénář. Letíte a zničehonic vám dojde palivo. To se stává přece běžně. Zajímavé na celé věci bylo, že nastavení se stále nějak nedařilo aktivovat, takže i když bylo avízováno, že palivo dojde už za 5 minut, ještě o hodinu později stále letadlo letělo na plný výkon. Kdo měl čas, ten ho chvíli řídil. Kolega si zaletěl k místu nad Ruzyň a snažil se chvíli motat do cesty přistávajícím dopravníkům. Já jsem si zaletěl do středních Čech, abych se podíval, jak vypadá moje bydliště z ptačí perspektivy. Vzápětí přišel další a ten zase letěl někam ke Křivoklátu. Protože palivo stále nedocházelo, byly lety dost nekoordinované. Nastavil se směr, zatrimovalo se a pak jsme jen od počítačů kontrolovali, zda letadlo nepadá. Ve finále bylo ale nastavení finalizováno a tak teď opravdu po cca 3 minutách letu…

A než se s vámi rozloučím a popřeju hezký víkend, mám tu příspěvek externího návštěvníka, který si simulátor osahal během týdne. Snad se bude líbit :).

Vašek > Tento týden jsem měl možnost naživo vyzkoušet hardwarové rozšíření Flight Simulatoru, které posunuje požitek z létání do jiné dimenze. Jde o to, že je pilot umístěn na naklápěcí plošině a kolem sebe má nespočet monitorů. Nejprve jsem přistával s malým sportovním letadlem na ruzyňské třicet jedničce. To mi celkem šlo, a protože se přihlížející chtěli bavit, krátce po vzletu z dráhy šest mi vypnuli motory. Nejprve stáhli směs na minimum, takže vysadil motor. Obrátil jsem svůj stroj a snažil doplachtit k přistávací drze. Lišácky jsem však táhlo směsi posunul do původní polohy, takže motor zase naskočil. Nato dva kolegové hbitě vypnuli, co jen mohli, takže jsem už nemohl nic dělat, protože dráha byla neúprosně blízko na to, abych se zabýval přístroji. I přes to se mi povedlo hladce přistát. To však bylo naposledy. Po dalším vzletu mi bylo důkladně povypínáno všechno, dokonce i klíček od startéru a hlavní spínač. To už jsem nehavaroval jen díky tolerantnímu nastavení pevnosti podvozku.

Poté jsme vyměnili voliče tahu z táhel (které používají sportovní letadla) na páky (které mají dopravní letadla), jež nám dlouhou dobu kvůli vypnutému stavu hlavního spínače ne a ne fungovat. Po několika srážkách s okolními letadly u stojánek (zapříčiněných tím, že doma používám z úsporných důvodů místo leteckých pedálů ty automobilové), jsem zkusil přistát na dráze dvacet čtyři s Boeingem 737-800 na autopilota. Vím, jak na to, protože jsem na toto téma nedávno napsal článek. Všechno šlo hladce do doby, než jsem s letadlem dosednul. Rušiče vztlaku se mi nedařilo dostat do připravené polohy a tak jsem je vyklopil až při dosednutí. Místo toho jsem však prudce zvýšil tah levého motoru, jehož páka je poblíž. A protože jsem měl brzdy nastavené správně, letadlo dostalo děsivý smyk, opět se dostalo do vzduchu a já letěl více méně bokem. Za bočního větru by se to ještě dalo tolerovat, ovšem toto nebyl ten případ. Velký odpor a ztráta vztlaku vykonali své. Michael, sledujíc vcelku klidné navedení na dráhu amatérským pilotem dělajíc si starosti, jestli jsou cestující schopni přistát s letadlem poté, co teroristi zneškodní piloty a cestující teroristy, raději s obavami o bezpečnost létání odešel domů.

Déle jsme zkoušeli Airbus, který měl implementovaný palubní počítač. Po několika minutách obav, že asi nefunguje, se mi nakonec podařilo najít tlačítko On/Off. Přístroj rázem oživl a otevřel jsem vygenerované letové trasy. Jirka se poté také snažil cosi nastavit, ovšem potřeboval zaškolit, protože ovládání MCDU (což dnes výjimečně neznamená Media Center Decoder Utility ale Multifunction Control Display Unit) není vůbec žádná legrace. Člověk si po několika minutách strávených s tímto přístrojem právem váží WPF. Na druhou stranu je zážitek ovládání přes dotykové LCD naprosto mimořádný.

Naklápěcí plošinu, na které je všechno včetně hráče umístěno, se mi povedlo naplno otestovat se stíhacím letounem. Obzvláště po proletu oblačností s přídavným spalováním absolvovala plošina vibrační test. Přistání se nakonec, ač ke konci dráhy, povedlo. Na letadlové lodi by bylo o hodně hůř. Létání na Flight Simulatoru může být hodně zábavné. A pokud máte obavy z létání, nemějte. Piloti občas ve čtyřech kilometrech vypnou autopilota a přistávají ručně a ani to nepoznáte. Nebezpečné je, když vám v zimě natankují studené palivo. Ale o tom třeba jindy.

Mějte se fajn,
KFL a Vašek

Comments (0)

Skip to main content