Co IT-týden dal: okurková sezóna, offline složky a Home Server

Prázdniny jsou v plném proudu a s nimi se do internetových informačních kanálů vplížila i okurková sezóna. Abychom tento volnější čas využili, připravili jsme pro vás stejnojmenné stránky, které sumarizují  články, videa a další materiály z těchto oblastí:

• Virtualizace
• Windows 7
• Windows Server 2008 R2
• Office 365

Pokud jste během posledních 12 měsíců neměli čas na čtení, testování nebo studium nových technologií společnosti Microsoft, teď máte ideální příležitost to napravit.
Stránky jsou k dispozici zde:

Pokud vás zajímají vývojářská témata o Windows Azure, IE9, HTML5, Windows Phone či Visual Studiu, neváhejte a podívejte se na stránky pro vývojáře:

Nicméně i v rámci okurkové sezóny mohou nastat zajímavé situace v IT prostředí, jak dokazuje příhoda nejmenovaného kolegy (nazývejme ho třeba Petr) z tohoto týdne. Příběh uvádím v necenzurované verzi se všemi otřesnými detaily. Zavání to trochu hyenismem, ale věřím, že pravdivé vylíčení události pomůže vám, IT profesionálům, abyste se podobnému problému vyhnuli. Takže:

Kolega Petr měl domluvu o ukládání dokumentů s kolegou Tomášem, který provozoval v rámci firemní sítě svůj vlastní fileserver. Jednalo se o klasický počítač, uložený pod Tomášovým stolem. Během let se na sdílených složkách hromadila důležitá data a například Petr je využíval jako jediné úložiště pro svůj desetiletý archiv osobních dokumentů. Data byla jednak jištěna offline složkami (Petr měl všechny dokumenty v cache na svém notebooku), jednak si Petr zálohoval kompletní počítač na Windows Home Server, takže pohoda.

Jednoho dne se Tomáš rozhodl z firmy odejít a při předávání svěřeného majetku odevzdal i zmíněný server, který následně IT oddělení přeformátovalo a vyřadilo. Petr sice věděl, že Tomáš odchází, ale nějak ho nenapadlo si spojit tuto událost s možným dopadem na jeho dokumenty. Ty ostatně na Petrově notebooku bez problémů fungovaly, byly přece zálohovány v offline cachi.

(Nyní přichází drastická část, kterou by neměly číst děti a mladiství do 18 let) . Jednoho dne Petr otevřel notebook a chtěl pracovat na svých osobních dokumentech, jenže ouha: počítač zahlásil, že síťové sdílení je nedostupné (aby taky ne, server se už dva měsíce válel v křemíkovém nebi). Notebook zůstal tak dlouho bez synchronizace se zdrojem, že všechny offline soubory smazal a Petr mohl jen nevěřícně zírat.

Naštěstí si vzpomněl na Windows Home Server, jehož zálohy už Petra několikrát v kritických situacích zachránily. Jenže druhé ouha: záloha Home Serveru standardně ze zálohovacího procesu vyřazuje některé lokální adresáře, mezi nimi i %windir%\CSC (což mimochodem dělá drtivá většina zálohovacích nástrojů). Správně tušíte, v tomto adresáři se skrývají cachované kopie offline dokumentů. Home Server totiž předpokládá, že offline složky netřeba zálohovat, originály jsou přece na serveru, že.

Petr znovu nevěřícně zíral a jsa majitelem legálně držené zbraně, začal pomalu uvažovat o sebevraždě. Původní server zformátovaný, offline cache smazaná, záloha neexistující. Naštěstí si ještě před odstřelem šel zakouřit a potkal se s naší TechNet partičkou (tj. já a KFL), pročež jsme mu (teda spíše já, KFL už techniku za rok v marketingu všechnu zapomněl :)) pomohli. Po několika pokusech s CSC složkou, změnách přístupových oprávnění a pár restartech se ukázalo, že kopie offline složek není tak úplně smazaná. V tuto chvíli probíhá urychlené kopírování souborů do nového úložiště a vypadá to, že použití zbraně nebude nutné.

A jaké z tohoto příběhu plyne poučení? Když už používáte offline složky, nevyhazujte server, na kterém jsou originály souborů. A když už server vyhodíte, tak si nejdřív soubory zkopírujte jinam. A když už zapomenete, tak se ujistěte, že vaše zálohy pamatují na tyto soubory. A když už zklame úplně všechno a soubory jsou nenávratně ztraceny, tak si řekněte, že na světě je krásně, byla to konec konců jen data a za použití zbraně opravdu nestojí :).

KFL > Ano, celý týden byl bohatý na události, ať už vtipné či méně vtipné. Tou smutnější byl fakt, že při diskuzi Tomáše s Petrem o offline složkách jsem identifikoval prázdné bloky v mojí hlavě, kde dříve podobné informace jistojistě byly. Inu, sejde z očí... Veselejší už byla část, která mě naopak přesvědčila, že ne všechno se z hlavy vytrácí, neb jsem objevil web s testem rychlosti psaní na klávesnici. A protože jsem hračička, navíc vychovaná střední ekonomkou, hned jsem si to zkusil. Znalost a denní používání psaní všema deseti mi naštěstí zůstala - jak sám s oblibou tvrdím, je to jediná zásadní věc, kterou jsem si odnesl ze střední školy :). Nicméně... Moje soutěživost způsobila, že jsem se jal překonávat sám sebe. Nejdřív ve středu večer doma a posléze v práci u ranní kávy, kde jsem k podobným výkonům vyhecoval ostatní kolegy výzvou, že nejvyšší výkon odměním nějakou lahví dobrého pití. Během pár minut se celá naše sekce otřásala mlácením do klávesnic. Po chvíli jeden kolega zvolal: "Ha, tak jsem zvědavej, kdo mě překoná - 470 úhozů a 87 slov!" Ihned poté se začal triumfálně procházet kolem ostatních. Zrovna jsem dopsal poslední pokus o překonání vlastního "rekordu", který se zrovna docela povedl, tak jsem mu ukázal výsledné skóre. V reakci na to zaržál a znovu zasedl ke klávesnici, kde dalších pár minut zuřivě datloval. Dostal se až někam k 540 úhozům a 90+ slovům (hodně chyboval), aby ve finále prohlásil: "Já na to kašlu, víc už nedám... tak si něco, Karle, kup!" Sladký pocit vítězství, byť na vlastní náklady :).

No a když už jsme v tom - kolik toho napíšete vy, čtenáři? :)

Pohodově strávený víkend přejí,
Kanty & KFL