Co IT-Týden dal: židle, Sheldon, sport, auto


Kanty > V kanceláři se nám stala zajímavá věc, pod nejmenovaným kolegou se rozpadla židle. To by samo o sobě nebylo nic divného, koneckonců židle je pouze splácanina kovu a plastu potaženého látkou. Stejně nám ale vrtalo hlavou, že se rozpadla pouze jedna židle tohoto konkrétního kolegy, načež se rozjela několik dní trvající debata. Probíraly se poměry poločasu rozpadu židlí, techniky sezení, jak židli opotřebovat co nejméně, co udělal kolega špatně, jak by se měl poučit z krizového vývoje a podobně. Následně jsme sestavili komisi za účelem jednoznačného určení příčiny rozpadu židle. Po dlouhém zkoumání jsme došli k jednoznačnému závěru: kolega tráví v práci příliš mnoho času a židli používal více než ostatní. Z toho důvodu bylo kolegovi nařízeno pracovat méně, což by mělo v budoucnu podobný problém vyloučit.

Rád bych se s vámi rovněž podělil o můj názor na sport a jeho škodlivost na nervovou soustavu. Každé pondělí večer vozím dceru na sportovní trénink. Přijedeme ke školní tělocvičně (podotýkám že bydlíme na vesnici necelými dvěma tisíci obyvatel) v sedm večer, dcera hodinu cvičí, já na ní koukám, v osm jdeme zpátky k autu a jedeme domů. Nikoliv však tento týden. Až do osmé hodiny probíhalo všechno jako obvykle, nicméně při odchodu z tělocvičny se mi zdálo, že je něco špatně. Při pohledu na prázdný flek na parkovišti, kde ještě před hodinou stálo moje auto, se mé neblahé tušení potvrdilo. Zpočátku jsem nechtěl věřit, že mi někdo auto ukradl, dokonce jsem mačkal klíčky na prázdný asfalt v naději, že auto vyleze z podloží a zabliká na mě. Samozřejmě se tak nestalo, takže nastalo volání na 158, hlášení krádeže, vyčkání příjezdu policie (dorazili už za půl hodiny, při dvanácti stupních pod nulou jsem je opravdu rád viděl), ohledání místa činu, odvoz na služebnu, sepsání protokolu (později jsem z protokolu zjistil že jsem zaměstnán v Microsovtu) a kolem půlnoci návrat domů. Umíte si jistě představit, že moje nervová soustava po tomto zážitku skutečně nebyla v nejlepší kondici. Jediné co mě utěšuje je fakt, že jsem splnil jeden ze snů mé dcery. Vždy se totiž chtěla projet policejním autem a podívat se na služebnu, tento bodík už si tedy v deníčku může odškrtnout jako splněný.

KFL > Je fakt, že židle Honzy Šteberla dostávala velmi slušně zabrat. Jak jsme ostatně psali na Facebooku, nevydržela jeho pracovní nápor. Škoda jen, že jsme ji nestihli vyfotit. Co ale Tomáš nezmínil, byla nastalá situace. Totiž Honza, ve snaze efektivně užívat vybavení firmy co nejdéle, na rozlomené židli dál seděl, a to i přesto, že tento úkon vyžadoval precizní techniku udržování rovnováhy ve všech osách s mírným nadlehčením vlastní váhy. Po hodině mu to ani nepřišlo a když za ním přišel kolega Juřek, aby společně něco vyřešili, zcela automaticky se ze židle zvedl a pustil Michaela sednout. Následovala rána, když se Jůřa zřítil na zem, kde skončil s mírně zmateným výrazem. Abych to vysvětlil - vyhodit z konceptu kolegu Juřka je prakticky nemožné (svou pohotovostí a argumentací totiž mnohdy připomíná Dr. Sheldona Coopera z TBBT, jen je normální :). Honzovi se to, samozřejmě neúmyslně, povedlo, ba co víc, za pomoci nejstaršího triku, který se používal už v němých groteskách. Dlužno dodat, že se nikomu nic nestalo a společně jsme se tomu nakonec všichni zasmáli.

A jinak? Jinak asi nic extra zajímavého, čím bychom vás v pátek odpoledne zatěžovali.

Užijte si víkend!
Kanty a KFL

Comments (1)

  1. KaZaN says:

    Heh, dobra dramatizace, meli by jste to vydat jednou knizne…:P

Skip to main content