Co IT-týden dal: všichni stále na cestách

KFL > Jsem pořád na cestách. Včera WUG v Písku, v úterý Ostrava, k tomu nějaký ten přesun s Českými drahami. Dnes budu v Liberci, a tak píšu radši s předstihem, abych pak nemeškal. Cestování mi dává, kromě možností mluvit na různých místech republiky, také šanci vidět nová místa. V úterý jsem třeba s kolegou obdivoval Hlavní třídu v Ostravě. Může se vám to zdát komické, ale v Ostravě jsem byl potřetí v životě a monumentálnost ulice táhnoucí se od VŠB ve vzdálenosti minimálně 2 kilometrů nás zkrátka okouzlila. V pondělí mířím do Zlína a pokud se akce nezruší, v úterý do Plzně, ve středu do Olomouce a ve čtvrtek do Karlových Varů. Inu, není nad to si před Vánoci trošku zajezdit :).

Mohli jste si také všimnout nové podoby Technet blogu. Vánoční skin je tak nějak tradicí, kterou zahajujeme začátkem prosince. Letos jsme volili co nejméně agresivní kombinaci barev a snažili se spíše o minimalistický přístup. Z ohlasů čtenářů můžu usuzovat, že se nám to povedlo. Už jsem to psal, ale je potřeba znovu poděkovat za grafickou práci Markovi Šimkovskému ze žďárského WUGu.

Nevím, zda něco napíše Tomáš, který je tento týden na cestách po Maďarsku a Slovensku, uvidíme :). Radim, pokud vím, někde přednáší, takže je možné, že se také nevyjádří. A co třeba nová kolegyně Helena, napíše něco? :)

Já vás na závěr opět vyzvu, abyste se účastnili naší kreativní soutěže :). Máme přes 1300 stálých čtenářů a nevěřím tomu, že by nikdo nechtěl příjemnou cenu před Vánoci. Tak se nestyďte a soutěžte s námi!

Tomáš > Já "něco napíšu" velice rád, neboť jsem se akorát včera večer vrátil z dalekých cest po Slovensku a Maďarsku. Musím souhlasit s KFL, že cestování dává možnost poznat jak nové a zajímavé lidi, tak i zajímavá místa. V Bratislavě jsem samozřejmě byl nesčetněkrát (na svých cestách po akcích tamějšího WUGu), nicméně vždycky mě překvapí krása zdejších žen a slečen. V Maďarsku jsem pak obdivoval hlavní město "Budu s Peští", které se mi velice líbilo. A teď k faktu, proč jsem vlasně cestoval.

Na své nové pozici se starám o 4 země, Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Zatímco v ČR žiju a v Polsku jsem byl začátkem října, zbývalo se podívat na Slovensko a do Maďarska - především za MVP-ky, některé poznat, jiné pozdravit. Zároveň jsem se chtěl potkat se svými kolegy v jednotlivých pobočkách, kteří jsou v kontaktu s MVP-ky, a pohovořit s nimi o všem kolem jejich podpory, propagace a spolupráce. Přeloženo do srozumitelné řeči, typicky Slovenskou atmosféru jsem strávil v úterý večer v irské hospodě (předtím jsem celý den" meetingoval" ve slovenské pobočce), zatímco typicky maďarskou atmosféru jsem ve středu večer nasál v italské restauraci se zakončením pro změnu v anglicko-irské hospodě. Více fotek a komentářů si dovolím dodat/sepsat v samostatném postu.

Jestli má člověk někdy pech na služební cestě na cokoli nepředvídatelného, pak jsem živým důkazem. V pondělí večer, když jsem na Slovensku usínal a ještě přemítal o následujícím dni, jsem zjistil nemilou věc - že adaptér na notebook jsem si samozřejmě nechal doma. Praktický počin na 3 denní služební cestu. Naštěstí jsem si za poslední 3 léta zvykl trochu improvizovat a adaptér jsem si zapůjčil ve slovenském "subu" (inu korporátní politika na hardware zde skutečně potěšila). Potěšení ze zapůjčeného adaptéru však netrvalo dlouho. V jeden moment mi vytuhl počítač, takže musel přijít na řadu tvrdý restart. Co myslíte, že se stalo po restartu? Systém nenabootoval, ba dokonce se zobrazovalal hláška typu HDD failure. Zde zabraly zkušenosti z HW businessu kolegy Petera Jirsáka (i milý pocit, že veškerou zálohu jsem dávno udělal), který technikou vystoupit x nastoupit (čtěte vymontováním HDD a jeho zpětným namontováním) disk přiměl k dalšímu fungování. Peťo, díky moc, disk zatím šlape, ale už je na čase začít používat nový notebook (:o))).

Přátelé, těšte se na separátní post o Slovensko/Maďarském výletu, svůj páteční post tímto uzavírám.

Helena > Zdravím premiérově všechny čtenáře Technet blogu :-))

Osobně mám tento týden tolik zážitků, že vůbec nevím, kde začít a nevím, kolik mi moji milí kolegové dají prostoru. Co již víte, v pondělí jsem změnila po třech letech zaměstnavatele a musím říci, že ten nový mi dává zabrat. Prošla jsem si vstupním jednodenním školením a na konci dne jsem vážně pochybovala o správnosti svého rozhodnutí. Množství informací, které se vám snaží dostat do hlavy během osmi hodin by totiž bez potíží zabralo týden. Vystřídá se na vás (ne doslovně (:-o) několik zaměstnanců, kteří vás seznamují se svými týmy...poté prohlídka naší společnosti , uvedení na místo, fasování výpočetní techniky...Odpoledne vyčerpáni padnete na židli u svého nového stolu, otevřete outlook a znovu jdou na vás mrákoty. Ve vašem mailboxu se nachází několik pozvánek na různé meetingy, takže než se nadějete, máte plný kalendář minimálně na týden.

Ale teď vážně. Kolegové mě pěkně přivítali, jsou na mě moc hodní a snaží se mi pomáhat se všemi nástrahami. Za to jim touto cestou skládám velký dík a prosím o další velkou várku trpělivosti.

Poprvé jsem se zúčastnila WUGu z titulu své pozice a musím říci, že první zážitek jsem si nemohla přát v lepším podání, než mikulášský Karel Florian (KFL) a Honza Pilař (Spravec) .... (Martin Pavlis jistě promine)

Mimo tyto pracovní aktivity jsem se stačila zúčastnit báječného vánočního plesu na Žofíně a stala jsem se počtvrté tetou.

Příjemný víkend,
KFL, Tomáš, Radim, Helena a zbytek našeho malého týmu