Co IT-týden dal: znovu sám, v historkách


KFL > Radim mi posledně naznačil, že služební cesta neznamená, že přestanu psát páteční posty. Asi zapomněl na devítihodinový posun vzad, který v Seattlu je ;). Mno a protože jsem zítra také pryč, píšu tyhle řádky již dnes, ve čtvrtek - jen pro jistotu :). A o čem to bude?


Vrátil jsem se ze Seattlu, kde jsem strávil týden na přednáškách a schůzkách. A taky na několika oslavách, jak už to bývá na TechReady, velké "socializační" akci, zvykem. Viděli jsme mnohé, slyšeli ještě více a, a .. o tom až někdy jindy. Tenhle týden je hlavně o historkách. Pár se jich tu objevilo a já nemůžu zůstat pozadu. Kupříkladu ta, jak do mě nedobrzdil pán už na cestě z letiště by mohla být zajímavá, ale když jde o IT, nic nepotěší víc, než blbost toho druhého...třeba mě :).


V roce 2001 jsem pracoval pro malou firmu coby jeden z IT lidí. Na jaře nás koupila americká firma a dovezla nějaké vybavení, konkrétně dvě tiskárny a několik Sun serverů. Velkou lednici a tři malé stroje Ultra10 (pokud mě paměť neklame). Servery jsme měli hned druhý den zapojit, což jsme udělali u lednice, kterou jsme odtáhli do racku. Měla automatický přepínač napětí 120/240V. Asi už víte, kam mířím... Poté jsem čapnul jednoho prcka, odnesl do serverovny, zapojil kabel a o vteřinu později se ozvalo tupé prásknutí. Hned mi došla chyba, podívám se dozadu a vidím, že klasický posuvníček zůstal v pozici 120V. Průser! A v danou chvíli dochází druhý kolega, v podpaží má druhého prcka, píská si, pokládá server na zem a já, stále tumpachový z duté rány odprásklého zdroje, ho nepřítomně pozoruju. Bere kabel do ruky, zapojuje do serveru a... O pár vteřin později se hystericky smějeme vlastní blbosti a běžíme varovat třetího kolegu. Firma je průchozí kolem dokola. Minuli jsme se. Ano, opravdu všechny tři. Ehm .. a tiskárny? Neměly přepínače, zato v šuplíku na A4ky velký nápis "US model. 120V only!", který byl objeven až poté, co se vyvětral po kávě smrdící bílý kouř z prvního kusu. Kdo by ho čekal právě tam - tiskárnu jsme obraceli ze všech stran dobře 10 minut. Ačkoli jsme to všechno brali v legraci a smáli se tomu, k americké šéfce jsme to šli sdělit jen velmi neradi. Odpověď byla jednoduchá: "Nic si z toho nedělejte, mně bouchnul dnes ráno v ruce fén." (~ 1414 znaků :))


 


Radim >

Comments (4)

  1. Jan Pilar says:

    Moooc pěkná historka, konečně něco co mě dneska rozesmálo.

    Ale post Radima je dnes vysloveně výřečný :-))))))))).

    Pěkný víkend, pánové.

  2. Kazzan says:

    Tak teď jsem se opravdu od srdce zasmál. OT: tímto způsobem mám na svědomí také jeden počítač 🙂

  3. blogCZSK says:

    Mia: "… neleze ti to na nervy?"

    Vincet Vega: "Co jako?"

    Mia: "Trapný chvíle ticha. Proč máme potřebu plácat třeba úplný kraviny, aby nebylo ticho."

    Vincent Vega: "To nevím, dobrá otázka…"

    Mia: "podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra, když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně se dívat do ticha…"

    Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

    –váš Radim 🙂

  4. Anonymous says:

    Před nedávnem jste mohli v soutěži s TechNet Blogem za úsměvnou historku z IT prostředí vyhrát 4 GB flash

Skip to main content